Národ odborníků ?

pondělí 28. září 2009 22:00

Polní kvítí - dnes uz velka vzacnost
P. Krejci

Měli jsme zlaté ručičky, všude bratry a každý z nás prý byl muzikant. Nejvíc nás vždycky pracovalo na poli, na statcích, na venkově. Ti, co žili ve městě, byli zaměstnáni v továrnách, dílnách, obchodech, kancelářích, v divadlech a u filmu... Ti, kterým to vše patřilo, měli svá sídla na zámcích, ve vilách, v palácích, měšťanských domech... a od jednoho k druhému kočovali cikáni. Svět i doba se změnily rychleji, než by si jeden stačil pomyslet na "švec". Dějinný úprk, taneček přes dvě pekla. Existuje-li něco, jako charakter národa, pak 20.století tomu našemu zasadilo jednu z nejtěžších "pobělohorských ran".

Říká se, že kupříkladu taková závistivost kvete v naší kotlině nejspolehlivěji právě od porážky na Bílé hoře. Do té doby pozoruhodně jednotný národ se rozpočítal na "prvé" a "druhé". Prvým se dala půda a práva a druhým nic. Ďábelsky prosté a účinné. Stačí jen občas přihnojit a kvete po celá staletí.

 

V historii našeho národa je spousta černočerných, tragických okamžiků. Nejtragičtější na mnohých z nich je, že jsme si je zavinili sami, aniž bychom k tomu potřebovali někoho dalšího. Tato vzácná sebedestrukční vlastnost, jíž jsme si osvojili na základě Bůh ví čeho, nám přesto umožňuje, v určitých časových intervalech (po cca20 letech?), v okamžicích náhlého kolektivního procitnutí a znovu nabytí národní svéprávnosti, vhled na naši skutečnost s odstupem. Je-li tomu tak, pak 20.výročí Listopadu možná opravdu znovu vyláká lidi do ulic.

 

Nejspolehlivěji o stavu věcí vypovídá stav krajiny. Vše, co se odehrává, se odehrává jen díky ní a v ní. To jsou pak celkem jednoduché počty. Kvalitu krajiny lze měřit stejně hodnověrně a vědecky, jako kvalitu čehokoli jiného. Pokud si krajina uchovává své hodnoty (estetické, funkční, užitkové, přírodní, kulturní, historické atd) v únosné míře vzájemné harmoničnosti, je vše v pořádku. Tudíž je prostor i pro kompromisy: tu se staví dálnice, tam elektrárna, továrna, jinde sídliště. A než se člověk naděje, je půl století pryč, ale zatímco všechna dosavadní půlstoletí dohromady nenadělala takovou paseku, toto půlstoletí definitivně smaže tvář krajiny, jakou měla víceméně po tisíce let (v našem případě po staletí). Od roku 1950 do roku 1990 zmizí z naší krajiny drtivá většina všech mokřadů, luk, rašelinišť, řeky se svedou do umělých koryt, zbytky přirozených lesů se nahradí mrtvolnými smrkovými monokulturami, kaňon Vltavy se zatopí na x-krát přehradami, mostecko zmizí z povrchu Země stejně jako horské lesy po imisních kalamitách a v žádném statku, v žádné stodole už to nevypadá jako dřív, žádná náves už nebude, co byla....

Co stav naší krajiny vypovídá o nás samotných?

V prvé řadě začíná být znát, že už nejsme jen národ muzikantů, ale působením politické reprezentace tohoto státu se z nás stali odborníci přes všechno. A ani si to nepotřebujeme dělit. Po vzoru hlavy státu každý z nás má nějaké to "oficiální" stanovisko ke globálnímu oteplování, uměleckým hodnotám českých filmů, ke správnému sadovnickému způsobu ošetřování petřínských sadů, k jednotlivým variantám tras dálnic či na Lisabonskou smlouvu. A už opět nikoho dalšího nepotřebujeme: vystačíme si krásně sami. Neohlížíme se po nikom, kdo by nám pomohl zorientovat se, uvidět sami sebe s nadhledem. Ne, my jsme si na cestách do pr... nejspolehlivějšími průvodci. Snad jen kdyby nám chtěl posloužit ruský bratr, to bychom si jistě rádi pomoci nechali...ostatně máme s ním přece jen ty nejlepší zkušenosti.

Dvacet let už jsme mohli pracovat na tom, aby komunismus z naší krajiny vyvanul. Tak jako se zapracovalo na tom, aby z ní vyvanuli Němci. Místo toho se jen přeřadilo, přeskočilo na jiný typ drancování a devastace a důsledek v podobě stále chudší a chudší krajiny na sebe nenechává dlouho čekat.

Dvacet let už jsme měli na vyřešení problému sudetského pohraničí, resp. míst postižených odsunem Němců. Tím spíš, že si toto citlivé téma berou do úst politikové před každými volbami, jsme měli dokázat oživení pohraničí i jinak, než nevěstinci. Vnímám to jako jeden z největších dluhů české společnosti vůči vlastní krajině: nedokázat ani šedesát let po odsunu vrátit těm místům život.

 

Přímo v jádru památkově chráněné krajinné zóny na Kuksu kupříkladu také vznikly v posledních letech nové, naprosto nepatřičné budovy, soukromé obytné domy (tzv. podnikatelský barok)... o čem to svědčí, uvědomíme-li si, že Kuks je naší nejskvostnější barokní krajinou?

V Praze stále nikoho nenapadlo vytvořit skutečně jasnou, odvážnou vizi pro město do budoucna, natož aby sebrali odvahu byť jen navázat na nejryzejší tradici města: výstavbu kvalitních, architektonicky hodnotných budov, jichž je Praha, napříč staletími, plná.... jenže kdo u nás dnes hodnotí, co je krásné a hodnotné a co už ne? Umělci, odborníci, architekti, vizionáři...? Ne, politik...

Problematice ochrany přírody už u nás rozumí úplně každý, minimálně alespoň do té míry, aby dokázal posoudit, že všichni ekologové a ochránci přírody jsou jedna velká pakáž. A tak kamzíci v Jeseníkách nejspíš zůstanou, myslivci budou mít dál honitbu i na vaší soukromé zahradě, mezi lesníky nepřestanou převládat ti výdělečně činní na různých kůrovcových kalamitách, těžbě v prvních zónách národních parků či výsadbě smrků od úmoru do úmoru... české řeky se nezačnou znovu klikatit krajinou, protože my sami si to rozmluvíme jako zbytečně nákladný krok, do horských lesů se nevrátí tokání tetřevů, za naše vesnice se nevrátí rozkvetlé louky s tůňkami plnými čolků a žab... další zbytečně předražená dálnice povede přes Pálavu a pozemky za vaší chalupou koupí za levno brácha od starosty, aby je záhy zůročil co by stavební parcely... posuďtě sami, nakolik je tento obraz dneška nadnesený a nakolik se blíží skutečnosti.

 

Do naší krajiny se nevrátí harmonie a bohatství, které má svůj původ v pestrosti krajinných typů, dokud tomuto návratu budeme aktivně bránit, což usilovně činíme. Jsem přitom bytostně přesvědčen, že právě ve vztahu k naší zemi a krajině je naše největší síla. Třeba to po těch 20 letech znovu pochopíme a udržíme v paměti....

Petr Krejčí

jan-matěj rakpane Krejčí,19:4229.9.2009 19:42:30
P. KrejčíNěkteří lidé15:4229.9.2009 15:42:33
MíraPotrefená husa zakejhala hlasitě.15:0629.9.2009 15:06:06
JAPPíšete tu o nenávisti, pane Hejno.14:5429.9.2009 14:54:07
josef hejnaVelmi kvalitní text, potěšil jste mne.11:4729.9.2009 11:47:54
VanekRe: jirka béé..07:3329.9.2009 7:33:35
Janjirka béé..02:1629.9.2009 2:16:42
Lída V.Klikám00:3029.9.2009 0:30:54
JAPOpravdu jsem se pobavil.22:5028.9.2009 22:50:27
Jirka B.Hezky jste nám to napsal22:3828.9.2009 22:38:06

Počet příspěvků: 14, poslední 29.9.2009 19:42:30 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy