UNIKÁTY naší Krajiny XV – Města

středa 28. říjen 2009 12:27

  Množství charakterů našich měst bere dech. Některá stojí na březích řek (Kolín), jiná na kopcích (Svatý Jan nad Malší), někde se ulice klikatí v duchu středověku (Český Krumlov), jinde jsou v pravoúhlém rastru (Josefov). Nejhodnotnější jsou dnes historická jádra starých měst, s dochovalým urbanismem středověku, tedy stojící často na gotických základech, sem tam ještě i nějaké to románské zdivo, přebudované renesančně nebo barokně. Náměstí čtvercová, trojúhelníková, obdélníková, uliční i nepravidelných tvarů, kostely, paláce, zámky, ale především kamenné měšťanské domy. Hradby, předměstí, podhradí, podzámčí...

 

Český Krumlov, Telč, Jindřichův Hradec, Prahu a všechny podobně notoricky známá města rovnou vynecháme.


I když se komunistický režim na tváři našich měst podepsal mnoha smrtícími způsoby, stále ještě je v nich ukryta nebývalá krása, originalita a půvab. Svérázný genius loci, jímž jsou nasáklé zdi starých domů a temných zákoutí.


Kdybychom se tolik nezaměstnávali vzhledem fasád našich domů a ponechali je bez omýtky, tak jak to dělají třeba Italové, viděli bychom kamenná jádra našich historických měst. V závislosti na poloze města by ta jádra bylu tu z opuky, tu z pískovce, často z žuly, ale i z čediče, vápence nebo ze starých pálených cihel, vyráběných někde poblíž, z místní hlíny. Renesance i baroko ale sebou přinesly potřebu zdobit, omýtat, dávat domům barvy.


Ze všech našich měst, zařazených na seznam UNESCO (Praha, Třebíč, Litomyšl, Český Krumlov a Kutná Hora) si největší kus autenticity a původnosti ukousla právě Kutná Hora. Její návštěvnost zdaleka nedosahuje masovosti turistiky v Krumlově, a to je paradoxně nejspíš ten důvod, pro který si stále udržuje svůj charakter ospalého, tajemného maloměsta, jehož dominanty nepřestávají upomínat na věky zašlé slávy a bohatství.

q-90.jpg

Už jen poloha města je zajímavá – těžko najdeme srovnatelnou. Severovýchodní svahy nebyly téměř nikdy těmi, na kterých města vznikala – v případě Kutné Hory však tato poloha propůjčuje městu nezaměnitelný charakter středověkého města, věčně skrytému ve stínu svých vlastních ulic a chrámů, obrácenému k severu, jakoby ignorovalo Slunce. Město, podkutané složitým třípatrovým systémem stříbronosných štol, proslulo především Chráměm Sv. Barbory – vrcholnou a v celé Evropě naprosto ojedinělou oslavou gotiky, završenou unikátní stanovou střechou, jejíž ochoz je ozdoben plastikami beroucími dech. Měl jsem to štěstí se po tomto ochozu letos projít. Město ze střechy Sv. Barbory je úchvatné, mnohem zajímavější je však její samotná výzdoba. Všechny plastiky, sochy, chrliče, jsou soustředěny sem, takže ze země je téměř nelze zahlédnout. Jsou to plastiky věnované bohu a jen jeho „očím“. Patří k nim – mimochodem – i první známé vyobrazení pomeranče ve střední Evropě (drží jej socha opice).

Kromě Barbory je však v Kutné Hoře, resp. v nedalekém Sedlci, unikátní chrám (první katedrála na světě), postavený sice v gotice, ale J.B. Santinim ranně barokně upravený – podobný architektonický skvost – ale ne plně srovnatelný – máme v Kladrubskéím klášteře či v klášteře Broumovském.

Kutná hora je plná pamětihodností... Ranně gotická Kaple v těsném sousedství Barbory, byla skvělým způsobem rekonstruována, takže se nám dochovala vzácná klenba i prostor samotný. Ve městě jako takovém pak se mezi měšťanskými domy tísní kostely, připoomínající Řím: kde jinde u nás je kostel jedním z „domů“ v ulici?


Podezírám židovskou obec, že zařazení Třebíče na seznam UNESCO nějakým způsobem vyloženě protlačila. Nejen že město samotné je nebývale poškozeno socialismem, ale ani jeho slavná židovská čtvrť, které z jedné strany vévodí nevzhledná fabrika a ze strany druhé frekventovaná silnice, vůbec nezapadá mezi podobně oceněná místa. Za zmínku však stojí románská bazilika z černého kamene, a ta je opravdu unikátní – podobné stavby známe z Francie, ale u nás je jen tato jedna jediná.

bazilika-sv-prokopa-08.jpg

Litomyšl je unikátní svým komplexem vrcholně renesančního zámku, kláštera s jeho nově zrekonstruovanými zahradami, kostela a samotného historického centra města, jehož podloubí patří k nejdelším a nejdochovalejším u nás.

litomysl.jpg

To vůbec nejdelší a nejkompaktnější podloubí v republice pak najdeme v nedalekých Svitavách. Obě tato náměstí sloužila vojenským letců za 2.sv.války jako orientační bod, neboť jsou nezaměnitelná svým uličním tvarem a délkou.

Na svitavsku pak najdeme další dvě města, ktará lze považovat za unikátní: Moravskou Třebovou, s jejím čtvercovým renesančním náměstím a vysoce hodnotným renesančním zámkem, který vystavěli italští stavitelé a ve své době představoval centrum celé oblasti, a Poličku.


Polička, městečko na úpatí Žďárských vrchů, patří mezi hrstku evropských měst, ve kterých se dochovalo téměř celé středověké opevnění – hradby. Historické jádro Poličky si tak dnes můžeme prohlédnout z jejich ochozů a bašt. Dominantu města tvoří vrcholně gotický kostel s nezaměnitelnou věží a barokní radnice na náměstí, s cenným komplexem barokní kašny, morového sloupu a soch.


Výrazná část hradeb a dvou vodních příkopů – rovněž součásti opevnění města ve středověku – se dochovala i v středočeském Nymburku. Určily tak specifický oválný tvar půdorysu historického jádra, který nemá v našich zemích obdoby.


Jedno z mála renesančních měst, které svou podobu za dlouhá staletí takřka nezměnilo a pravděpodobně vůbec nejvýsostnější renesanční město u nás, jsou Slavonice.

Ospalé maloměsto v srdci České Kanady, téměř bez turistického ruchu, je v pravém slova smyslu klenot. Zatímco téměř všude jinde řádily požáry a města se převlékala do barokních šatů, ve Slavonicích máme možnost udělat si naprosto zřetelnou představu o vzhledu renesančního českého města. Osobně Slavonice považuji za rovnocenné např. Českému Krumlovu, jen s tím rozdílem, že ve Slavonicích jsou na hlavním náměstí stále ještě obchody a prodejny pro místní obyvatele, město žije svým přirozeným rytmem života, maje daleko do turistického skanzenu.


Skoro v každém městě či městečku u nás je nějaký zámek, zámeček, vila. Bývaly centry veškerého dění v regionu, udávaly tempo jejich rozvoje. Jedním z nejunikátnějších příkladů města, vybudovaného přímo v návaznosti na zámek, je Horšovský Týn. Malé městečko s trojúhelníkovým náměstím, s domy s barokními štíty, je korunováno hradem a zámkem v jednom. Zatímco vnější plášť Horšovského Týna je středověkým hradem se vším všudy, v jeho vnitřní části byl vybudován renesanční zámek. Hrad tedy nebyl přebudován ani nahrazen: zůstal zachován, využit jako ochrana před okolím a v jeho nádvoří se následně postavil dnešní zámek.

2004_1007_093437_ZC_Cheb_hrad_i.jpg

Zcela jistě nejunikátnější spojení hradu a města pak vidíme v západočeském Chebu. Nejen, že hrázděné domy saského typu nejsou u nás ničím běžným, nejen že město samo je úchvatnou přehlídkou pitoreskních staveb, jimž dominuje proslulý Špalíček, ale za jeho branami stojí nejdochovalejší říšská falc nejen u nás, ale v celé stř. Evropě. Říšská falc, kompletně románská, jen s nepatrnými gotickými úpravami, si uchovala všechny typické atributy falcí – tedy sídelních hradů císaře. Ten Chebský byl postaven už ve 12. stol. Nejunikátnější je hradní Kaple, jedna z nejcennějších památek v naší zemi. Naprosto zachovalá stojí na nádvoří hradu v místech, kterým pověsti přisuzují existenci vstupu do podsvětí. Kaple má tvořit jakýsi špunt, zajišťující, že se náš svět s tím pod ní nepropojí. Dvoupatrový prostor podpírají pozoruhodné sloupy s hlavicemi, na nichž jsou ty nejpodivnější výjevy, označované ve své podstatě za ryze pohanské: např. Skřet se ztopořeným pyjem, držícím jej v ruce a směřujícím přímo do středu Kaple – k onomu „vstupu“ do podsvětí....


Z jihomoravských měst je nejpěknější a historicky nejcennější pravděpodobně královské Znojmo. V podstatné části zachovalá středověká uliční síť s několika významnými kostely a náměstími, umožňuje návštěvníkovi romantické „bloudění“ křivolakými ulicemi města, jehož podzemí patří k nejrozsáhlejším vůbec. Propojené sklepy měšťanských domů, většinou až ve třech podzemních patrech, jsou opředeny pověstmi o záhadných tvorech, tajemém světélkování a neurčité síle. Návštěvníky ale samozřejmě více zajímá, že v areálu místního pivovaru je nejen naše nejhodnotnější románská rotunda (s nesmírně cennými freskami), ale koná se tam každý rok i známé Znojemské vinobraní.

2008-10-11-154930-pamatky-priroda-panorama-znojmo.jpg

K perlám Moravy ale patří i bezkonkurenční Mikulov – kdysi hlavní město (podobně jako Znojmo) celé Moravy. Jeho poloha mezi vápencovými bradly Pálavy, dynamika města vygradovaná monumentálním zámkem, renesanční domy na náměstí, ale především hrobka Ditrichštejnů, v rámci které stojí úplně první lorety v celé Evropě – tedy symbol chýše Pany Marie, přenesený anděly právě do italského Loreta.


Velmi pěkné je i centrum Pardubic s někdejším vodním hradem – dnes zámkem – z něhož se, bohužel, dochovaly jen zbytky hradebních zdí a ze vzduchu patrný tvar. Uvažuje se ovšem o opětovném napuštění vodního příkopu, což by znamenalo odstranit nadivoko vzniklou zahrádkářskou kolonii, ale městu by to vrátilo jeho charakter a vznešenost – dříve totiž bylo celé protkáno vodními kanály. Dochovala se např. část Císařského náhonu – a je skutečně velmi pozoruhodné vidět v centru města dávným architektem usměrněnou tekoucí vodu.

pardubice.jpg

Většinou platí, že to, co je dnes označováno jako hodnotné a cenné, je značného historického stáří. Málo kde se za posledních 100 let podařilo tvář nějakého města změnit k lepšímu. Drtivá většina změn je zpravidla negativní. Výjimku představuje Baťův Zlín. Jeho jednotný architektonický jazyk, celková koncepce města, ale i nenaplněný stavitelův záměr – to vše Zlínu dává do budoucna netušený potenciál skutečného skvostu mezi evropskými městy. Už dnes se o něm učí architekti na všech významějších školách kontinentu.


Samozřejmě, že se v tomto článku nelze dotknout všech (ani většiny) zajímavých a unikátních měst u nás. Máme Karlovy Vary, máme Josefov, je tu Terezín, Prachatice, Žatec, Štramberk, Olomouc atd atd. Zmínil jsem jen ty opravdu nejunikátnější místa, ale je jich pochopitelně mnohem, mnohem víc.


Bohužel, jako by nám komunistické běsnění nestačilo, i po roce 1989 dochází k nenapravitelným a často nevratným změnám v charakteru i tváři našich měst. Historická panoramata měst, po dlouhá staletí zdobící českou krajinu, byla v drtivé většině zastavěna nevzhlednými hangáry různých skladišť, supermarketů a sídel firem. Dobrovolně a o své vůli se zbavujeme prostředí, které nám naši dědové předali téměř v neporušeném stavu, ale my našim dětem odkážeme už citelně zchudlé dědictví, které ale přesto ještě stále lze považovat za unikátní: česká a moravská města mají svou duši a naší povinností je tuto duši uchovat. Ne z nostalgie, ale protože odkaz předků – jakkoli jej sami mnohdy už nejsme schopni vnímat – bude pro naše děti a děti jejich dětí jednou z nejdůležitějších věcí, které mají právo od nás chtít. Jsou v ní totiž kořeny nás všech, kdo jsme se v této krajině narodili a žijeme v ní. Bez nich nejsme nic.


Petr Krejčí

josef hejnaS politováním musím konstatovat,09:2729.10.2009 9:27:07
Vlastimil J.Slavonice22:3028.10.2009 22:30:56
seniorPokud mohu22:1128.10.2009 22:11:08
P. KrejčíZuzano,14:3328.10.2009 14:33:54
zuzanaMě jste potěšil,14:2728.10.2009 14:27:47
P. KrejčíNo právě....14:2728.10.2009 14:27:17
NaďaNěkdy je ale přílišná14:0928.10.2009 14:09:39
P. KrejčíMilý Karkule,13:3928.10.2009 13:39:54
KarkulOde mne máte karmu už dlouho.13:3028.10.2009 13:30:49
P. KrejčíDíky, Naďo :)13:2428.10.2009 13:24:09
NaďaAno, je jich13:1828.10.2009 13:18:32

Počet příspěvků: 11, poslední 29.10.2009 9:27:07 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy