Velké Ticho – Krajinářovo Nanebevzetí

středa 1. září 2010 09:51

Doposud jsem se nesetkal s jediným člověkem, Čechem či cizincem, který by znal Piano Grande.

14.jpg

Uvědomuju si, že často ve svých textech o krajině nadužívám superlativů: největší, nejvýznamnější, nejstarší, nejkrásnější… přesto žádného takto exponovaného výrazu nepoužiju, pokud mu dané místo skutečně neodpovídá. Nejde jen o subjektivní dojmy, ale také o snahu poznat danou krajinu blíže a dovědět se o ní co nejvíc informací, na jejichž základě je možné do krajiny proniknout co nejhlouběji.

16.jpg

            A tak musím, chca nechca, o jedné z nejúchvatnějších krajinných scenérií nejen Itálie, ale celé Evropy, říct: je to absolutní Nej! Krajinářovo Nebe.

            Piano Grande… už jen ten název rozeznívá v podvědomí tichou melodii. Stejnojmenných lokalit je v Itálii několik (a vždy se vyplatí věnovat jim pozornost, mají něco společné), ale Piano Grande v horách, kde podle bájí žila a věštila Sibila, je jedním z těch koutů, které sevřou návštěvníkovu duši i srdce a dovolí mu na okamžik ocitnout se – ač v reálné krajině – mimo realitu.

17.jpg

            Monti Sibillini jsou jednou z nejvyšších částí horského pásma Apenin. Vyšší už jsou jen Abruzy, které na ně přímo navazují. Vrcholky hor, vysoké asi jako Vysoké Tatry (2500 m.n.m.), se v jížní části horstva rozestupují, aby nechaly náhorní rovinu Piana Grande rozlévat se v jejich náručí.

20.jpg

            Dříve zde bylo velké ledovcové jezero. Tisícileté erodování a rozrušování vápencového podloží vyvrcholilo propadnutím dna jezera, čímž se jeho vody během několika hodin, při dávné přírodní katastrofě, odebraly do neznámých podzemních krasových prostor a místo vodní hladiny zůstala v nadm. výšce 1200 m.n.m. jen nepřirozeně rovná pláň – bývalé jezerní dno.  Dodnes lze místo, kudy voda odtekla (tzv. Špunt), vidět.

21.jpg

            Na vaše smysly tedy nejdřív zapůsobí kontrast vysokohorské krajiny s rozsáhlou rovinou. Hned v zápětí si nemůžete nevšimnout, že na někdejších mírných březích jezera jsou malá, úzká políčka. Co tady tak můžou pěstovat?

24.jpg

            Piano Grande je jediným místem na světě, kde se daří speciální odrůdě čočky. Pěstuje se po staletí stále tradičním způsobem, jen pomocí zvířat a pluhů. Byla uznaná za unikátní poddruh a jako taková se řadí k potravinám typu kaviár či lanýž. Je vysoce kvalitní, nezaměnitelně chutná a drahá jako čert.

            Žlutě kvetoucí drobounká čočka roste na kamenitých srázech, jimiž prosvítá bílé vápencové podloží… nemusíte ani mhouřit oči a začnete si připadat jako v obrazu nějakého slavného impresionisty. Barvy se do sebe vpíjí.

29.jpg

            Uprostřed horské pláně je jediná vesnička – romantické Castelluccio. A hned pod ním začíná zmiňované krajinářovo nebe. Část bývalého jezerního dna je pastvinou pro zdejší koně, na části je horská louka. Ale největší rozlohu zaujímají plochy s nepřeberným množstvím horského a lučního kvítí, mezi kterým vyčnívají žluté hořce, divoké pivoňky a cibulkonosné lilie.

30.jpg

            S trochou štěstí lze na okolních bezlesých pahorcích s přicházejícím večerem spatřit jedno z mála evropských stád „divokých“ koní, kterak schází k Pianu Grande, aby se napojili z celoročních horských tůní.

8.jpg

            S večerem se sem ale stahují i jiná zvířata, především velké množství lišek (lidí se vůbec nebojí). Bázeň vzbuzuje ze všech stran se ozývající vytí vlků, čekajících na svou chvíli. Stáda ovcí jsou na horských pastvinách od jara do podzimu hlídána speciálními maremmskými ovčáky, kteří sami vypadají jako bílí vlci. Budí respekt, jsou však neuvěřitelně přátelští a za trochu jídla se odvděčí dlouhotrvající pozorností. Nás například po celou noc vyloženě chránili před vlky a medvědy, nehnuli se od našeho stanu a kdykoli se ozval nějaký podezřelý zvuk, jali se jej zahnat svým chrabrým štěkotem.

 7.jpg

            Piano Grande je místo, kam se lidé, kteří jej pro sebe objeví, zpravidla vracejí. Vědí dobře proč. Podobnou horskou scenérii nikde jinde nenajdou.

P7010234.jpg

Petr Krejčí

SvětlanaNení mi trapné pochválit14:385.9.2010 14:38:47
MiroslavJe to asi trapné,19:003.9.2010 19:00:03
SvatavaPetře, co ještě06:583.9.2010 6:58:49
Vojtěch HarokChystáme se23:132.9.2010 23:13:08
Lída V.Ach, jo....22:212.9.2010 22:21:11
P. KrejčíMoc děkuju14:492.9.2010 14:49:03
ViktorVelké šeptání02:362.9.2010 2:36:39
josef hejnaTady aby se člověk bál někoho pochválit.11:121.9.2010 11:12:28
zuzanazajicovamoje oko bývalé výtvarnice zaplesalo...10:241.9.2010 10:24:12

Počet příspěvků: 10, poslední 5.9.2010 14:38:47 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy