Vzpomínka na Arnošta Lustiga

sobota 26. únor 2011 13:33

Párkrát jsem ho potkal ve Slávii, ale v paměti mám především moje první setkání s ním.

Na začátku 90.let jsem dělal přijímačky na DAMU. V komisi sedělo několik starších pánů a dvě dámy. Neznal jsem z nich nikoho, ani od vidění.

„Vy jste k nám taky přijel pěknou dálku“, přivítal mě jeden z pánů s vysokým čelem a dozadu ustupujícími kudrlinkami, když nahlížel do mých lejster… „Jak jste jel?“

„Vlakem“

„Jaká byla cesta?“

„Ale jo, dobrá… měl jsem příjemnou spolucestující“

Tomu postaršímu pánovi nepřehlédnutelně zajiskřila očka.

„Mladou nebo unavenější?“, vyptával se dál.

„Mladá, mladá“, odpověděl jsem.

„Co nohy?“

            Bylo mi sedmnáct a ten pan Lustig, o kterém jsem nevěděl zhola nic, se mi zdál být strašně vilný, chlípný… měl by se mě přece ptát na Shakespeara nebo tak něco a ne na to, jaký měla moje spolucestující nohy…

            Na Shakespeara nakonec došlo taky, ale živý zájem u pana Lustiga dokázala vyvolat právě jen ta slečna z vlaku… byl jsem si jistý, že být to na něm, skládám přijímačky výhradně z popisu ženských křivek.

            Když jsem se po letech přistěhoval do Prahy, navštívil mě kamarád se svojí přítelkyní. Sedli jsme si do Slávie a klábosili… dovnitř vešel Arnošt Lustig a pomalu procházel mezi stolky. Už jsem ho samozřejmě znal, jako spisovatele, ale teprve v ten moment mi došlo, že to je ten vilný pán z přijímaček. Sedl ke stolu a byl sám, tak jsem si dodal odvahy a šel ho oslovit. Chtěl jsem mu vyseknout poklonu, protože to, jak psal, se mě bytostně dotýkalo… nádherný jazyk, žádné zbytečné kudrlinky, přesnost, jednoduchost, vtip, pokora, upřímnost.

            Jak myslíte, že to dopadlo? Potěšeně mi poděkoval a jakmile viděl, že jsem tam s přáteli, hned je přizval ke stolku… ona tehdejší kamarádova přítelkyně byla fakt kočka. Půl hodinky, než přišli páně Lustigovi spolustolovníci, se bavili jen spolu. On, starý pán a ona, mladá krasavice. My dva byli přebytečnou stafáží. Zážitek jak hrom: tak takhle se to dělá, když se balí holky na inteligenci… Kamarádova přítelkyně si odnesla životní zážitek: tolik neokázalé pozornosti, kolik se jí od spisovatele dostalo, tolik nepředstíraného obdivu k jejímu ženství! Celý večer byla jak v transu. A já taky.

            Žádné setkání s velikánem naší i světové literatury… sprostá slova lítala vzduchem, ale neurážela… nepředstíraná galantnost, ale především normálnost.

            Nesmírně si pana Lustiga vážím, jsem vděčný osudu za ta kratičká setkání, kterých musel mít tisíce. Na tu jeho nefalšovanou pokoru si vzpomenu vždy, když vidím, kolik nýmandů se u nás tváří jako mistři světa, aniž by za nimi stál zlomek práce, talentu a charakteru pana Lustiga.

            Takhle nějak já si představuju barda.

Petr Krejčí

josef hejnaOn byl hlavně pravdivý až drsně.09:3627.2.2011 9:36:16
la.mi(Michaela)Vzpominky na Arnosta Lustiga20:1026.2.2011 20:10:05
SvatavaOprava: "synagogy"19:2426.2.2011 19:24:57
SvatavaPetře, byl to krásný člověk19:2326.2.2011 19:23:14
zuzanazajicovajo....17:2326.2.2011 17:23:29
janvarguličTakhle zblízka..14:5026.2.2011 14:50:09

Počet příspěvků: 7, poslední 27.2.2011 9:36:16 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy