Anaga - Cesta mlžným pralesem

středa 22. srpen 2012 09:08

Fantaskní, divoké pohoří Anaga na největším z Kanárských ostrovů (Tenerife), je pro nás pravděpodobně nejdostupnějším místem, kde můžeme obdivovat původní 'subtropický mlžný prales'.

P1300292.jpg

Od proslulých tenerifských pláží je Anaga vzdálena jen pár kilometrů; přesto se jí masová turistika velkým obloukem vyhýbá.

P1300297.jpg

Sem tam nějaké auto s turisty vyšplhá serpentinami až na úbočí horského pásma, odkud se nabízí velkolepý výhled na část pobřeží, na značené turistické cestě chráněnou oblastí také tu a tam někoho potkáme, ale do skutečného přírodního jádra oblasti se podívají jen ti nejvytrvalejší, kteří vědí, za čím se do těch skalisek šplhají...

P1300295.jpg

Blížíme se k hlavnímu, velmi členitému hřebeni. Tmavější porosty v nejvyšších patrech masívu jsou posledními zbytky původního mlžného pralesa, který Španělé vykáceli hned v počátcích kolonizace. Trochu se obáváme, zda je tak nepatrný fragment vůbec schopen ještě fungovat tak, jak má - tedy být živ z pouhé cirkulace vzduchu, jehož téměř stoprocentní vlhkost zaručuje lesu každodenní přísun vláhy.

P1300299.jpg

V prvním horském sedle se nám odkrývá strhující výhled na rozeklané srázy Anagy, spadající rovnou do oceánu. Je to zároveň poslední místo, kde potkáváme lidi a kam lze dojet automobilem. My však chceme vidět srdce pralesa... chceme pochopit, jak funguje, chceme to zažít.

P1300300.jpg

Z hřebene shlížíme do propastných hloubek k mořskému břehu, a i když už se nám zdá, že jdeme poměrně dlouho, silnici máme stále v dohledu.

P1300301.jpg

P1300303.jpg

Výhledy jsou zatím jen za našimi zády. Stále stoupáme a před sebou nevidíme nic víc, než jen kamenitý svah s falešným horizontem nahoře. Jedním z mnoha. Podle toho, co vidíme za sebou, si ale umíme udělat představu o tom, co nás čeká. Pěšinu lemují roztodivné květy, z nichž mnohé jsou kanárskými endemity (i ta "přerostlá pampeliška" vlevo).

P1300304.jpg

P1300305.jpg

P1300316.jpg

Jsme už téměř nahoře... zatím si ještě nevšímáme podivného oparu, který začíná zahalovat horstvo. Zato už pěknou chvíli potkáváme vavříny a cedry, původní to obyvatele mlžných lesů.

A pak se to stane. Vysápeme se na nejvyšší bod parku...

P1300302.jpg

... a pod sebou uvidíme celistvý, rozlehlý mlžný prales. Tak nepřístupný, že odolal tlaku civilizace. Je to, jako bychom pohlédli do minulosti. A to ještě netušíme, co nás čeká uvnitř.

P1300318.jpg

Prales se šplhá až na nejvyšší místa Anagy. Tam už jsou ale stromy podstatně nižší, větrem pokroucené, pitoreskní... Musíme najít cestu, která nás bezpečně dovede do mechového a kapradinového království, které by na Kanárech očekával asi málo kdo.

P1300319.jpg

... ovšem odtud do toho nedalekého sedýlka před námi nám to trvá přes hodinu. Samý kámen, padlý kmen... začínáme pochybovat, že se stihneme vrátit do setmění, ale když už to chceme otočit, něco se změní...

P1300320.jpg

Když se nám odkryje pohled do vnitrozemí hor, pochopíme, že se dost možná záhy staneme svědky projevů prastarého přírodního rytmu, který by subtropům, nebýt lidí, vládl dodnes. Totiž, že podstatu existence mlžného pralesa prožijeme na vlastní kůži.

Z nenápadného vánku, který doposud vál, se stává sílu beroucí vichr, nemilosrdně bičující svahy hor. Na ostrém hřebeni to s námi smýká, ale lesnaté sedlo už je v dohledu, a tam je síla větru přece jenom o něco menší. Narozdíl od našich zeměpisných šířek, zde vítr mlhu nerozfouká, ale naopak, nashromáždí.

P1300321.jpg

Zatímco za námi už se vaří kotel mlhy, před námi stále svítí sluníčko. S téměř posvátnou úctou vstupujeme do lesa. Všude něco kvete, ale vítr jako by nedbal zákonů fyziky a prohání se i mezi kmeny hustého pralesa se stejnou zuřivostí, s jakou by řádil na otevřených pláních.

P1300322.jpg

P1300323.jpg

Nacházíme starou horskou stezku; s důvěrou jí svěřujeme naše kroky.

P1300325.jpg

Na obrázku to tak nevypadá, ale vítr byl opravdu vysilující, zdálo se, že vane všemi směry, chaoticky. Že tvoří víry, které z člověka vysají všechnu energii. Cesta sama o sobě však byla okouzlující; slibovala něco dramatického.

P1300324.jpg

Vítr začal slábnout úměrně s tím, jak sluníčko mizelo v mlze. Stezka zelenou, šťavnatou oázou jinak vyprahlého ostrova se přehoupla do své melancholické verze.

P1300338.jpg

Husté cáry mechů, visících z kmenů stromů jako nějaká jejich srst, absorbují vzdušnou vlhkost tak dokonale, že jsou stále plné vody. Tímto způsobem mlžný prales přežívá.

p1300382.jpg

Mlha sebou nese nejen vláhu, ale i šero, v němž je téměř nemožné zaostřit...

P1300339.jpg

Není to les na houbaření, na procházky, na kochání se staletými exempláři vzrostlých mohykánů, ale na pocity. Všechno je v něm pro nás cizí, ale přesto v něčem důvěrně známé: tajemství nevyřčeného, kouzlo nedopovězeného.

P1300386.jpg

Před námi je poslední úsek, pak už to otočíme a vrátíme se stejnou cestou zpět. O pár výškových metrů výš pronikneme do šedavé clony levitujících vodních kapek...

P1300377.jpg

Obklopeni mlžným pralesem ve stádiu "nádechu". Všechno je okamžitě mokré.

P1300342.jpg

K večeru, při zpáteční cestě, už se mlha znovu vytrácela, vítr ustával. První výhled, po čase stráveném v neproniknutelném pralese, nás vrátil zpátky na zem. Co to je za svět, sám pro sebe? Co je to za ostrov na ostrově? Je to stále náš časoprostor anebo nějaká chyba v matrixu? V mlžném lese Anagy je mysl obrácena směrem k sobě samé: Z nekonečných výhledů vstoupíte do interiéru prastarého kusu přírody. Míjíte kmeny, rozpité v mlze a rozechvělé větrem, vstřebáváte stejnou vláhu. Neprší, ale ustavičně vydatně mží.

P1300346.jpg

P1300348.jpg

Mlhu jsme nechali v horách a vrátili se na slunečné "Kanáry". Anaga se s námi loučila pohledem, který dokázal vyvolat závratě: Hranice mezi mořem a oblohou byla téměř nepostřehnutelná. Pohled dolů, k pobřeží, se tvářil jako pohled vzhůru, k horám, s modrým nebem v pozadí.  Díváte se dolů, ale máte pocit, že hledíte nahoru.

Zážitek z mlžného pralesa v pohoří Anaga na Tenerife dalece předčil všechny hlavní turistické atrakce ostrova. Hluboká osobní zkušenost, za kterou jsem vděčný.

Petr Krejčí

josef hejnaKdybych byl mladší08:3323.8.2012 8:33:24
ZipUzasne...18:2522.8.2012 18:25:22
matkaA nebe sestoupilo na zem :11:2922.8.2012 11:29:04
Marek TrizuljakKrásné fotografie a napínavé vyprávění09:4322.8.2012 9:43:23

Počet příspěvků: 4, poslední 23.8.2012 8:33:24 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy