Ochrana přírody svépomoci

sobota 25. květen 2013 13:13

Sebekvalitnější státní ochrana přírody (což bohužel zdaleka není případ té naší) nedokáže dát krajině to, co potřebuje nejvíc: tradiční péči a cit obyčejných lidí.

     Přišli jsme až na konec vsi, postavené v prudkém kopci, jako by ji sem přenesli odkudsi z Itálie. Čekali jsme skoro rok a půl, než jsme se vrátili na místo činu.

Před lety jsme náhodou objevili zpustlý, starý třešňový sad, kompletně zarostlý svídou a šípkem...

P2250330.jpg

Kmeny třešní nebyly mezi tou "kulatinou" ani vidět.

 

P2230296.jpg

Už v únoru se ale i v tom hustém porostu daly najít vykukující vstavači nachoví. Jejich výskyt zde je logický - nedaleko se nachází jejich nejbohatší loklita u nás, Milská stráň. 

 

P2230290.jpg

Nebylo pochyb, že jsme narazili na zbytkovou, dožívající populaci, marně vzdorující houževnatým náletům. Před rokem už byla situace kritická - zimní snímek odhaluje pouze vzrostlé svídy a šípky, podrost byl ale plný tenounkých výhonků, které by na jaře sad už zcela zadusily.

 

P2230283.jpg

Vyhledali jsme majitele staré třešňovky a doslova ho přemluvili, aby nám dovolil mu jeho starý sad pročistit - ve prospěch orchidejí i třešní samotných. Nebylo to snadné, ochrana přírody má mezi lidmi z velké části opodstatněně špatnou pověst. Ani my jsme nechtěli absolvovat ponižující kolečko s oznámením nálezu, podáváním návrhů na jeho ochranu, čekáním na vypracování managmentu území atd... Je to mašinérie, která stát stojí miliony korun (jen hloupé označení chráněného území v terénu vyjde na statisíce; pokosení jedné louky spolkne i čtvrt milionu - přitom je to práce pro dva, tři lidi na dva, tři dny...

 P2230309.jpg

Ničemu z toho jsme majitele nechtěli vystavit. Trpělivě jsme vysvětlovali svůj záměr - jde nám o ty kytky samotné, o jejich udržení v krajině, ve které žijí spolu s lidmi od nepaměti. 

     Vyklestit sad trvalo dvěma lidem necelé tři týdny. Bez plánování, bez dotací.

 

     Před rokem, v již vyklestěném sadu, nevykvetl jediný vstavač, i když rostlin samotných, sterilních, jsme napočítali na osmdesát. Nyní, po roce, jsme se vrátili, abychom uviděli, zda naše snažení přineslo nějaké ovoce.

DSCF9493.jpg

Tohle období, kdy na mokrých loukách vykvétají kostivaly, a podél cest se smějí kamejky, mám nejraději.

Hned za vsí, co vypadá jak z Itálie, jsme potkali starou, bělovlasou paní, babičku. Pracovala na políčku, za jehož plůtkem kvetl malý houf vstavačů.

DSCF9408.jpg

Tráva všude kolem pokosená, jen orchidejím je dovoleno vykvést nerušeně. Tenhle doklad prosté citlivosti je dojemný - přitom je to letos poprvé, co se zde vstavači objevili. Když se na ně stařenky ptáme, přikyvuje: dobře je zná.

     A míjíme další dva staré lidi, manželský pár, vracející se po cestě od lesa... a hned na babičku volají: "Mařenko, byla jsi se podívat na těch orchidejích? Tam jich letos je! To nikdá nebylo!"

     V ten moment námi proběhne vlna mrazu. Skoro něco jako tréma. I když jsme tak během roku snili, že by pročištění sádku mohlo přinést aspoň třicet, čtyřicet kvetoucích rostlin, nikdy by nás nenapadlo, že by se z něj mohla stát atrakce místních...

     Když paní zjistila, že jsme sad vyčistili my, rozhodla se nás k němu doprovodit, že se teda taky podívá.

Odbočili jsme z lesní cesty do prudkého svahu, na starou terasu s třešněmi, za dřevěný polorozpadlý plůtek stařičkého sadu; báli jsme se rozhlédnout.

O tu největší odměnu za vynaložené úsilí se postarala ta babička, která se normálně rozplakala.

DSCF9387.jpg

Nachové palice vstavačů jsou prakticky všude. Ještě zdaleka nevykvetly všechny, ale jsou jich stovky!

 

DSCF9395.jpg

Hromady odstraněného klestí si za pouhý rok sedly tak, že už je znovu vidět i plot. Za dva roky už po nich zbyde jen hromádka drtě. Mezi vstavači se objevila spousta nových druhů - například ostřice, indikující vrcholně zdravé prostředí.

 

DSCF9401.jpg

Svídy, které jsme mezi třešněmi záměrně ponechali, poskytují orchidejím dostatek zastínění, které právě tento druh vyžaduje. Uvolněním podrostu získal ideální podmínky pro rozmnožení a na vitalitě rostlin je nejlépe vidět, jak jim změna prospěla.

     Stará paní nás okamžitě bere za své... a vyslechneme si řadu příběhů... o tom, jak při práci na poli našla paní neolitickou sekyrku, jak při práci na zahradě vykopala bronzový knoflík té a té kultury, a jak pamatuje trsy střevičníků na stráni za domem. Nikdy ale nepamatuje tolik vstavačů.

 

DSCF8971.jpg

Barevná variabilita rostlin na této lokalitě je výjimečná. Vedle sebe rostou zcela světlí jedinci s pozoruhodně tmavými. Lehce nachová občas přechází do sytě purpurové, fialové i růžové.

 

DSCF9447b.jpg

 

DSCF9476a.jpg

 

DSCF9478.jpg

 

DSCF8974.jpg

Možná se té paní na okamžik vybavilo, jak vypadala krajina jejího dětství. Možná si pod těmi třešněmi hrávala, možná ji pod nějakou rozkvetlou poprvé políbil její milý... možná si pamatuje tu jemnou vůni vstavačů.

Zdá se, že se nám podařilo probudit k životu jednu z potenciálně nejbohatších populací vstavače nachového v ČR. 

 

Petr Krejčí

Olga DuškováKoupili jsme sad se vsavačem májovým09:1931.5.2013 9:19:37
DagSkvělé!!20:0729.5.2013 20:07:38
pepaGratulace a08:4428.5.2013 8:44:08
FanyDobré dílo se podařilo14:0427.5.2013 14:04:49
jari...až z té krásy bolí u srdce...22:4726.5.2013 22:47:00
Naďa DéTakto si10:2326.5.2013 10:23:27
Jan za chrta dánKonec dobrý,vše dobré,co jiného popřát,Petře.07:5126.5.2013 7:51:06
ZipMoc pěkné...01:2526.5.2013 1:25:25
KatkaSkvělá práce!22:0325.5.2013 22:03:35
josef hejnaAni já moc nedodám.20:2625.5.2013 20:26:39
Marek TrizuljakPetře, díky za tak pozitivní zprávu17:1625.5.2013 17:16:44
M.P.Dojalo mě to i na dálku16:5725.5.2013 16:57:08
matkaČlověče, dnes již po druhé15:1725.5.2013 15:17:10
SvatavaKrása!14:0625.5.2013 14:06:24

Počet příspěvků: 15, poslední 31.5.2013 9:19:37 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy