Strach - sjednotitel české politiky

čtvrtek 20. červen 2013 10:16

A máme tu mimořádný soulad napříč politickým spektrem. Může to dopadnout buď dobře pro voliče nebo pro politiky; bohužel je naše politika v takovém stavu, že zájmy těchto dvou skupin stojí přímo proti sobě.

      Co spojuje komunisty, socdemáky, ódéesáky, topku, vévéčka a vůbec všechny strany, které se kdy podílely na moci ve státě? Strach, hrůza, panika. Co když nám do toho našeho, krásně vymyšleného a fungujícího světa, který jsme mnoho let usilovně budovali tak, aby nikdy nemohl být odhalen a narušen, k čemuž nám navždy dopomáhej Opoziční smlouva,  vstoupí někdo, kdo na plná ústa vykřikne: "Král je nahý!?"

         Co když odposlouchávali také mě? Co když mě sledují? Co když vědí o tom, co dělám? Kde jsou moje domnělé jistoty nepostižitelného poslance, ministra, premiéra? Kde se stala chyba? Do prdele práce.

           To, že někdo vůbec dokáže vést debatu nad tím, je-li vysoký post ve státní sféře, vyhandlovaný za to, že se poslanec vzdá svého mandátu (??!!), aby tím umožnil jiným chytrákům vládnout, korupcí, samo o sobě dokládá prohnilost našeho politického systému. Ale je zajímavé to sledovat.

         Podvodníček Benda, jedna z "morálních autorit" ODS, to řekl jasně: děláme to všichni a pro nás je to úplně normální věc. Bez toho politiku dělat neumíme.  No ano, tomu věřím: dělají to všichni a jinak to prostě neumějí. Hnůj, kam se podíváš. Hnůj s alibistickými řečmi o tom, že má jakýsi mandát voličů.

             Kdyby Češi měli jen o něco více horké krve, už by se masivně demonstrovalo a možná i po staletích znovu vyhazovalo okny. Jenomže Češi už jsou totálně vyčerpaní a unavení tím, co se děje. Sotva jedna žába z pramene sleze, už na něm sedí druhá - a jsou to stále tytéž ropuchy, které pro voliče hrají divadýlko názorových oponentů, aby si v zákulisí pochrochtávali nad rozdělením moci, nad miliardami, ze kterých si staví své vily v památkových zónách měst, v chráněných krajinných oblestech, často bez povolení, protizákonně.

           Nyní konečně se objevilo něco, co všechny politiky spojuje: strach. A není to už jen strach o koryta, ale je to strach z vazby, z vězení - a to musí být strach jak Brno. Ono to není jen tak, být obyčejným poslancem nebo senátorem a vidět, že i nad premiérem se stahují mračna. Co když to tentokrát neuhrajou? Co když se jim už ani ty voliče nepodaří oblbnout? 

           Stát je tu pro občana, ne občan pro stát. Je-li korupce v jakékoli podobě běžnou součástí politiky a politici sami si to bez ní neumějí ani představit, protože právě v tomto spatřují její hlavní princip, pak nezbývá než vzít vidle a ten hnůj prostě vykydat. Máme po amnestii věznice celkem uvolněné, tak co - i kdyby se musela kvůli těm "statisícům" korupčníků, o kterých mluví pan poslanec Benda, postavit fungl nová věznice, spravedlnost za to stojí. I kdyby v ní měly být apartmánové cely pro bývalé premiéry, prezidenty či ministry. Ryba totiž opravdu smrdí od hlavy, a je myslím celkem zřejmé, i podle jejich reakcí, kdo tou hlavou v tomto případě je.

            Buď to zase vyšumí, nebo někde někoho nepohodlného srazí auto, čert ví. Možná se rozběhne takový proces, že se strachem nakazí politici v celé Evropě a všichni se semknou proti lidem: tentokrát ne kvůli udržení koryt, ale kvůli vyhnutí se trestní zodpovědnosti. Budou kopat kolem sebe, obviňovat státní zástupce a vyšetřovatele z pokusu přivlastnit si jejich moc. A budou v tom jednotní jak nikdy před tím.

A my jim ve volbách znovu dáme svůj hlas...

Nebo ne?

             

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora