V krajině menhirů

úterý 2. červenec 2013 10:31

Mezi Slánskem a Českým Středohořím se v krajině ukrývají tajemné, magické kameny. Nevíme o nich mnoho, ale to jim na kouzlu spíše přidává.

DSC_0424a.jpg

Největší a nejznámější český menhir, Kamenný pastýř u Klobuk. 

C360_2013-07-01-17-01-04-832a.jpg

Staletí stál prostě, v poli. Vedla k němu nenápadná pěšinka, nikde žádný ukazatel, žádná informační tabule.

 

C360_2013-07-01-17-15-09-065a.jpg

Rovinatá krajina v předpolí Středohoří mu umožňuje vyniknout, být ojedinělou vertikálou. (HDR)

Kouzlo Kamenného pastýře bylo velmi necitlivě utlumeno před pár lety vybudovanou přístupovou cestou (červená zámková dlažba ??!!) a dřevěným ohrazením kolem kamene. Bylo to něco tak strašného, že dlažbu někdo odstranil (můžeme asi říci "ukradl", ale v tomto případě to byla krádež ve prospěch atmosféry místa).  Dnes k Pastýři dojdete po široké mlatové cestě.

 

C360_2013-07-01-17-17-52-262a.jpg

Fotografie s HDR filtrem menhiru přiznává jakousi "auru".

 

DSC_0425a.jpg

Podle historických zápisů byly ještě v 19. století kolem Pastýře soustředěny i jeho ovečky - dvanáct menších kamenů, které však místní lidé rozšmelcovali ke stavebním účelům. Úplně vpravo nenápadně vyčuhuje Říp.

 

DSC_0428a.jpg

Je zajímavé, že nedlouho po odstranění ostatních kamenů vyvrátila Pastýře mohutná vichřice. Klobučtí se, možná poučení, rozhodli kámen nejen zachovat, ale raději i znovu vztyčit. Tam někde vzniká i legenda o tom, že s každým zazvoněním zvonů klobuckého kostela postoupí Pastýř o píď směrem ke vsi. Až k ní doputuje, nastane konec světa. 

Hákový kříž, který na menhir nějaký prosťáček namaloval, už naštěstí zmizel. S novou přístupovou cestou se ale objevily jiné neblahé jevy: turisté se naučili do puklin vměstnávat mince a odlupovat valounky hrubozrného železitého pískovce přímo z menhiru. 

 

DSC_0422a.jpg

Menhirů je v tomto kraji několik. Některé jsou prokazatelně nepravé, patří k nim např. staré barokní ukazatele cest. Jiné - např. Kounovské kamenné řady - by chtěly být českou obdobou Stonehenge, ale při nejlepší vůli se jim to, obávám se, nemůže podařit. 

 

DSC_0512.jpg

Snad nejkrásnější menhir u nás najdeme nedaleko Drahomyšle. Doufejme, že místní samosprávu nenapadne kámen, po vzoru klobuckého, nějak vyšperkovávat. Volné umístění v krajině je na menhirech, bez ohledu na to, zda mají či nemají megalitický základ, to nejpůsobivější. Nejsou potřeba parkoviště, dlážděný chodník ani lavičky. Stačí skromná pěšinka a posezení v trávě.

 

DSC_0438a.jpg

Toto je prostor, kde se všechny uvedené menhiry nacházejí. Mezi Středohořím a Džbánem. 

 

DSC_0470a.jpg

Ve stínu lípy, rovněž vprostřed polí, je dobře maskovaný menhir Baba (u Slavětína). Zdálky je vidět jen v zimě, a pouze pokud o něm víte. Přitom je to právě tento kámen, který je ze všech našich domnělých menhirů tím nejprozkoumanějším. V jeho bezprostřední blízkosti se našly četné stopy po Keltech, jeho usazení v zemi odpovídá způsobu, jakým Keltové své megalitické stavby skutečně stavěli. Stejně velká část menhiru, která je nad zemí, je i pod ní.

 

DSCF0078a.jpg

Různost optiky... Pro nás kámen, pro nosála útes.

 

DSC_0471a.jpg

Menhir Baba dlouho unikal pozornosti, protože do něj byl v období baroka vsazen masivní železný kříž. Ten po válce kdosi vyrval i s kusem kamene. 

 

DSCF0079a.jpg

Výhled od slavětínského menhiru k Oblíku

 

DSC_0478a.jpg

Krajina Keltů v srdci Čech (vpravo Házmburk)

 

DSC_0481a.jpg

Nad Stradonicemi se, na vrcholové plošině, rozkládá někdejší keltské hradiště. Zbyly po něm výrazné valy (na obrázku v popředí, mezi poli). Zelený pruh lesa pod Středohořím jsou zbytky luhů při Ohři.

 

DSC_0480a.jpg

Tady naopak je místo pro turisty upraveno s maximálním citem a vkusem.

 

DSC_0484a.jpg

Místní ženský spolek inicioval výstavbu vyhlídkové věže, imitující domnělý vzhled strážných věží někdejšího opevnění.

 

DSC_0488a.jpg

Stín Bělky je na odečtení času ze slunečních hodin krátký.

 

DSC_0490a.jpg

Sláva Stradonickým ženám! 

 

DSCF0083a.jpg

 

DSCF0085a.jpg

Sluneční hodiny na keltském valu

 

DSC_0496a.jpg

Staré stezky, vedoucí keltskou krajinou Slánska a Lounska, mají svou dramaturgii danou neustále se proměňujícími panoramaty. Procházet se jimi je interaktivnější, než všechny počítačové hry světa dohromady.

 

DSC_0497a.jpg

Tatáž cesta o pár kroků níž.

 

DSC_0495a.jpg

Z keltských valů bylo vždy vidět daleko do kraje. Stradonické oppidum (pozor na záměnu se stejnojmenným oppidem v Křivoklátsku, proslulým nálezem pokladu) nabízí i dnes výhledy, při kterých se tají dech.

 Fotografováno 1.7. 2013

Petr Krejčí

matkaNemám sice ani zdání,20:273.7.2013 20:27:54
KanAAAAAA10:133.7.2013 10:13:50
bretislavTrošku zabrblání..15:532.7.2013 15:53:02
Marek TrizuljakBlog jako celek je velice pěkný a má smysl15:502.7.2013 15:50:47
ZipOpět pěkný a zajímavý článek14:512.7.2013 14:51:16
SvatavaPetře, fotky jsou zase moc krásné13:362.7.2013 13:36:57
Martin DvořákHDR aura12:542.7.2013 12:54:00

Počet příspěvků: 7, poslední 3.7.2013 20:27:54 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy