"Ztracený svět" v Hájku u Líského

úterý 9. červenec 2013 10:03

Lze ještě dnes v naší přírodě objevit nové nebo již vyhynulé druhy? Lze; a děje se to překvapivě často.

Existuje v naší krajině spousta míst nepřístupných tak, že zůstávají skryta i před nadšenými badateli. Tam se mohou nacházet organismy, o nichž věda doposud nemá zdání anebo má, ale o jejich výskytu u nás se do teď nevědělo.

Pak ale také jsou zcela obyčejná zákoutí, kde by člověk jen sotva čekal nějaký významnější objev, tím méně by jej tam hledali odborníci. Čas od času se poštěstí nějaký, pro vědu nový nebo staronový, nález učinit, ale zpravidla následuje časově náročné určování a nezřídka se přijde na to, že se jedná pouze o variabilitu v rámci již známého druhu.

      Tak byl celkem nedávno objeven nový poddruh vstavače, vyskytující se pouze na jediném místě u nás, ale například i pavouk (stepník moravský), blízký příbuzný stepníka rudého či černonohého, a shodou okolností jediný náš pavouk, jehož jed působí i na člověka (pravděpodobně se jedná o největšího a nejjedovatějšího pavouka střední Evropy - platí pouze pro samičky, žijící skrytě pod zemí, narozdíl od drobných, krásně barevných samečků).

 

DSC_0552a.jpg

Nedaleko malebné vesničky se mezi poli choulí nevelký borový hájek. Na jeho východním okraji vystupují na povrch vápnité pískovce, pozůstatky prastarých vesnických lůmků.

 

DSC_0557a.jpg

Některé přirozené skalní výchozy působí dojmem, jako by je sem někdo přenesl z Kokořínska nebo Toulovcových  Maštalí.

DSC_0548a.jpg

Hned za nimi se velmi zlehka zvedá podivná náhorní plošinka, sotva hektarový prostor, ohraničený ze všech stran jakýmisi valy, které doposud nebyly ani zčásti prozkoumány. Ztěží budeme hledat paralelu se Ztraceným světem sira Doyla, dokud se nezačneme zajímat o to, po čem šlapeme.

 

DSCF0210a.jpg

Jen co do hájku vstoupíme, začne nám být divné, že na zemi neleží jen jehličí, ale že tam roste jedna květina vedle druhé. Přitom hned na sousedním návrší, sotva dvě stě metrů odtud, v úplně stejném lesním prostředí, nenajdeme, krom toho jehličí a keříků borůvčí, takřka nic.

 

DSC_0623a.jpg

O háj se očividně nikdo nestará. Víme, že je v soukromých rukách, takže jeho majitel si nemůže dovolit ten luxus jako státní lesy, aby si v něm kácel bez ohledu na zákony této země. Na jednu stranu je nám toho pána líto, nadruhou jsme šťastni, neboť nejspíš jen díky tomu se zde dochovalo obrovské přírodní bohatství, o němž téměř nikdo z vesnice nemá ponětí.

 

DSC_0624a.jpg

Bohatý bylinný podrost skrývá minimálně deset druhů divokých orchidejí a několik dalších chráněných rostlin. V první polovině července jsou nejvíc na očích kruštíci tmavočervení.

 

DSC_0579a.jpg

Díky své barvě jsou snadno k nalezení, narozdíl třeba od bradáčků.

 

DSC_0566a.jpg

Mladé rostlinky kruštíků mají květenství řídké...

 

DSC_0576a.jpg

...ale čím starší rostlina je, tím hustěji kvete. Na fotografii spolu s nakvétající pětiprstkou, další hájovou orchidejí.

 

DSCF0175a.jpg

Kruštíků je celá řada. Společné mají jedno: narozdíl od většiny jiných orchidejí jejich květy nejsou šálivé. To, čím se svým opylovačům za zajištění reprodukce odměňují, má však do sladkého nektaru daleko.

 

DSC_0572a.jpg

 Kruštík červený láká opylovače na zvláštní drink, po jehož ochutnání se chudák hmyz začne nekoordinovaně motat, jako by byl opilý. Vědci zjistili, že opilý skutečně je. Látky, které květ kruštíku vylučuje, obsahují sloučeniny ne nepodobné alkoholu. Některé druhy prozměnu hmyz doslova nadrogují. Ale existuje i kruštík, který vysílá signály jako rostlina, napadená mšicemi. Kromě pachu vytváří na svých listech a květech napodobeniny kousnutí od mšic, takže hmyz je dokonale obelhán. Samička jednoho druhu pestřenek na kruštík naklade vajíčka v domnění, že svým dětem zajistila dostatek potravy v podobě mšic. Po vylíhnutí celá nová hmyzí generace hyne hlady.

Dlouho si vědci lámali hlavu nad tím, jak je to možné - v přírodě doposud neexistoval druh, který zcela decimoval populaci svého opylovače, na němž je sám bytostně závislý. Nakonec jev vysvětlili tím, že kruštík napodobením poplašných signálu mšic neláká hmyz na hostinu, ale že tato schopnost se u něj vyvinula právě kvůli zbavení se mšic a opylovači na to jen doplácí. Mimoděk tak vznikla slepá vývojová ulička.

 

DSC_0637a.jpg

Zatímco kruštík tmavočervený je v plném květu, kruštík růžkatý to teprve chystá rozbalit. V borovém hájku jich jsou stovky.

 

DSC_0606a.jpg

Některá květenství se zcela vymykají obvyklým rozměrům kruštíků. Jsou vitální.

 

DSC_0607a.jpg

Tak kvůli tomuhle exempláři se sem musíme za 10 dní vrátit, takový se jen tak nevidí.

 

DSC_0615a.jpg

Na výhřevné jižní stráni už kvete i kruštík růžkatý. Velmi potěšující je, že se zde orchideje spontánně rozmnožují a každým rokem je objevujeme na nových mikrolokalitách. A to i tam, kde dřív nerostla ani jedna.

 

DSC_0613a.jpg

 

DSC_0613ab.jpg

Kromě těchto dvou druhů kruštíků na lokalitě roste ještě kruštík širolistý. Ten, spolu s vemeníky, hlístníky a okroticemi, už odkvetl.

 

DSC_0587a.jpg

Zato další z čeledi orchideace, nádherně vonící pětiprstky, teprve rozkvétají. Svého maxima dosáhnou až v druhé půlce července.

 

DSC_0589a.jpg

Drobné, jemné kvítky pětiprstky žežulníku svůj orchidejový původ nezapřou. Ještě mnohem vzácnější pětiprstka hustokvětá v hájku vykvete v půli prázdnin.

 

DSC_0590a.jpg

Nektar pětiprstky schovávají na dně dlouhého "toulce", takže žádná obyčejná včelka si na něm nepochutná. Hlavními opylovači pětiprstek jsou noční motýli s dlouhými sosáky.

 

DSC_0650a.jpg

 

DSCF0157a.jpg

Když jsem tu byl před lety poprvé, pětiprstek bylo jen pár; dnes jich jsou desítky, spíše stovky. Ovšem jsou to nervy: na tomto obnaženém břehu tuze rádi řádí čtyřkolkáři; pokaždé najdu rozježděné rostliny. Možná, že se konečně do povědomí místních dostala informace o unikátnosti borového lesíka a od svých destruktivních radovánek na tomto místě upustili. Doufejme, že jim to vydrží, neboť poprvé za celou dobu se přímo v tomto svahu objevilo několik orchidejí.

 

DSCF0205a.jpg

Po každém dešti se svah trochu pohne, čímž je přirozenou cestou udržován stav bez náletů. Ideální přírodní laboratoř; počkejme pár let a bude z toho malá botanická zahrádka.

 

DSC_0647a.jpg

Nejpočetnějším druhem orchidejí jsou tu však nenápadní bradáčci vejčití. Jejich nafouklá "bříška" předznamenávají konec kvetení - jsou plná mikroskopických semínek.

Tou úplně nejméně nápadnou rostlinkou celého borového háje je zároveň i jeho největší klenot: smrkovník plazivý. Je to právě tato drobná orchidej, které Hájek vděčí za svou botanickou slávu. Byla totiž dlouhá desetiletí považovaná v Čechách za vyhynulou. 

 

DSC_0630a.jpg

Smrkovníky teprve ženou svá poupata vzhůru.

 

DSC_0631a.jpg

Z titěrných, ale nezaměnitelných listových růžic, pouští každá rostlina po jednom stvolu. Roste zde od nepaměti, jen byla přehlížena. Pro botaniky bylo její znovuobjevení svátkem - jako by skutečně narazili na "Ztracený svět".

 

DSC_0633a.jpg

Orchidej pro fajnšmekry. Laik ji pro její drobnost buď nenajde nebo neocení (pro srovnání velikosti - klíče od auta a nad nimi jeden z větších exemplářů smrkovníku).  Přitom až vykvete, i její bílá kvítka budou typicky orchidejová.

 

DSC_0625a.jpg

Flóra Hájku u Líského samozřejmě není jen o orchidejích. Roste tu celá řada jiných druhů, méně či více vzácných.

 

DSC_0618a.jpg

 DSC_0621a.jpg

 

DSC_0657a.jpg

Květnatý, vápnomilný bor. Takových už u nás máme jen pár.

 

DSC_0641a.jpg

Na první pohled nic moc extra. Pro mě je to ale kouzelné místo, kam se vracím už několik let a odkud pokaždé odcházím v úžasu, plný dojmů a radosti, nadšení z toho, že rok od roku je to tu bohatší.

 

Po takové milé procházce nám vyhládlo. Ve vnitřní diskuzi blogerů se nakouslo téma hub - zda rostou či nikoli. V Hájku samotném houby téměř nerostou, a když, tak ne ty jedlé. Popojeli jsme do nedaleké bučiny, vlezli na její okraj a za deset minut jsme se vraceli s tímhle:

 

DSC_0659a.jpg

Po poetice květin trocha toho prozaického žvance.

DSC_0664a.jpg

Pouze praváci.

Byl to den, jak víno. Krajina nás odměnila úžasnými zážitky i luxusní hřibovou večeří :)

Jako pokaždé, když Hájek opouštíme, doufáme, že se tamní Ztracený svět do přístí sezóny neztratí. 

Petr Krejčí

Karel DrábekDžbán je lepší, než mnohé CHKO19:2710.7.2013 19:27:04
Blanka VávrováDěkuji06:5910.7.2013 6:59:17
Eva ŽaláBáječné!23:419.7.2013 23:41:17
František NeradObdivuji Vás, že19:219.7.2013 19:21:05
MíraUž jsem nechtěl psát16:559.7.2013 16:55:11
SvatavaJsem na tom podobně jako Zip16:249.7.2013 16:24:51
ZipKrásné i zajímavé....15:329.7.2013 15:32:38
Marek TrizuljakPřečetl jsem jedním dechem14:429.7.2013 14:42:17
jariPane Krejčí...12:419.7.2013 12:41:16
Jan KouřilMám radost,10:549.7.2013 10:54:50

Počet příspěvků: 10, poslední 10.7.2013 19:27:04 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy