Poldr Žichlínek aneb vzkříšení staronové krajiny

středa 9. říjen 2013 09:42

Téměř neuvěřitelně pozitivní příklad toho, jak umíme krajinu obnovit, i s jejími přirozenými funkcemi. Staronová krajina

Všude možně se občas vyrojí diskuze na téma suchých poldrů. I tady, na blogu, nad nimi nedávno vířilo typicky mnoho nesmyslů a demagogie. I s tímto tématem je hrubě manipulováno. Různými zájmovými skupinami. Jako všude, kde jde o peníze, resp. o dotace. A my pak pohledy těchto skupin samovolně přejímáme.

     Věřím, že názornost konkrétního příkladu, realizovaného u nás v nedávných letech, je výmluvná, až hanba, ale věřím také tomu, že se přesto najdou lidé, kteří budou zapřísáhle tvrdit a přesvědčovat druhé, jak je budování suchých poldrů neúčelným cizokrajným nesmyslem, implantovaným do naší krajiny násilně bůhví odkud, drahým špásem na úkor zemědělské půdy.

 

5.jpg

Horizont vlevo je geomorfologickým pokračováním Hřebče - opukové kuesty, po jejíž hraně probíhala historická hranice mezi Čechy a Moravou. Svitavsko, Třebovsko, Lanškrounsko. Pole v popředí by ještě před pěti lety pokračovalo i za lesním lemem na jeho okraji...

        Jaké zemědělské půdy? Té, co na ní stojí panely solárních elektráren, parky elektráren větrných nebo ty hangáry všelijakých velkoskladů a překladových skladišť či montážních hal...? Ptejme se vždy, kdo za tím kterým názorem stojí, co obhajuje. Jde o tu půdu, kterou degradujeme soustavným pěstováním řepky? Nebo snad o tu, na které budujeme stále nová golfová hřiště, případně satelitní městečka, nákupní zóny? Obávám se, že jde právě a jen o tu zem, kterou by dál chtěli zabetonovávat. Proto lžou, mlží, manipulují s veřejným míněním. Hrají s námi špinavou hru, jejíž pravidla přizpůsobují svým momentálním potřebám.

         Řekněte - kdo z vás někde ve sdělovacích prostředcích někdy viděl nebo slyšel něco o Žichlínku?

6.jpg

Vycvičené oko už pozná, že hnědavé porosty, vykukující zpoza lemu, nejsou polem. Dopřejme si ale impozantní první dojem z Žichlínku; vyhoupněme se nad koruny stromů a shlédněme do krajiny znovuzrozené, tak jak ji vidí ptáci.

 

Pozitivní informace nejsou v kurzu, diktát sledovanosti a čtenosti je nemilosrdný a roztáčí ruskou ruletu, hranou s kulturností národa. Nepotřebujeme vědět, že to jde. Stačí, když víme, jak na protipovodňových opatřeních v krajině, mnohdy nefunkčních, vydělat, jak do ní nalít ještě více betonu, a přitom se bít v prsa, kolik už se na ochraně před velkou vodou proinvestovalo. 

Realitu jsme zažili během letošních povodní. Jaký další argument je třeba? Zřejmě Češi čekají, až je voda jednou opravdu spláchne, až si v ní skutečně vymácháme ústa.

 

7.jpg

... tak ještě, než to uvidíme celé (tedy celé ne, celé se to totiž do záběru nevejde - tak rozlehlou krajinu poldr Žichlínek zahrnuje), bychom si měli říct důsledněji, že na jeho místě se kdysi kroutila Moravská Sázava a několik jejich přítoků v nesčetných meandrech. Voda z Hřebče sjela jako ze schodu a dole se rozlévala, pramenila, proudila. (Doporučuji pro srovnání letecké fotografie na www.mapy.cz - kde je srovnání stavu před a po výstavbě poldru)

 

8.jpg

V této ploché krajině se zrcadlila jezírka, prospívaly rašelinné louky, voda si vychutnávala své možnosti, dané svobodným prostorem. Pak se rozhodlo louky rozorat, odvodnit a přeměnit v pole. Násilně ukázněná tekla Moravská Sázava v napřímené, vybetonované strouze, k jejímuž naprojektování stačilo pravítko. Bylo otázkou času, kdy si voda znovu usmyslí vrátit se "domů".  Nakonec jsme jí, zmoudřelí zkušeností, v tomto návratu pomohli. Velkoryse a velkolepě.

 


          Suchým poldrem se rozumí uměle přehrazená niva nebo údolí, nejčastěji v podobě terénního valu, v níž lze, v případě ohrožení povodní, nechat vodu rozlít se do kraje, kde neohrozí obyvatele ani jejich majetky.

           V případě Žichlínku se připojila i rekultivace nivy Moravské Sázavy, jejího koryta i lagun v okolí. To byl také moment, kdy Žichlínek do zpravodajství pronikal - pole bylo rozježděné, rozkopané, voda zakalená... vypadalo to, jako by si ekologičtí teroristé vydupali zkázu krajiny ve jménu její spásy. Hotový Armagedon. (Na letckých snímcích www.mapy.cz je zachycen i stav během výstavby).

 

10.jpg

Moravské Sázavě je po dlouhých desetiletích dopřáno krajinou protékat, ne z ní odtékat rychlostí a silou přívalů. Vpravo Rychnovský vrch, naprosto ojedinělé místo, opředené legendami o Jezerní hoře. 

 

4.jpg

Říční krajina povstala z popela kulturní pouště. Jsme kabrňáci, když toto dokážeme!

 

2.jpg

Říčka meandruje až k hlavní výpusti hráze. Břehové porosty v přímé linii, směřující k výpusti zleva, jsou připomínkou napřímeného koryta.

 

12.jpg

Napřímené koryto je stále dobře patrné (rovná linie v pravé části fotografie). Bylo částečně zaveženo tak, aby po něm zůstaly jen oddělené lagunky. Po obou březích bylo pole, ale výraz "břeh" se pro vybetonovaný žlab ani nehodí. V krajině znovu vznikly nejen její tradiční tvary, ale i jezera. Je na ní znát, že se znovu nadechla. Nebude trvat zas až tak dlouho, a bude z toho tady přírodně velmi cenné území.

 

Co nám brání v tom, abychom krajinu tam, kde to jde, a kde to má smysl, takto oživovali? Vidíme, že efekt je téměř okamžitý - počkejme jen pár let. Díky nivnímu typu vegetace, která se zde spontánně šíří, případná záplava vodou krajině neuškodí, naopak. 

 

Poldr Žichlínek je největším svého druhu ve střední Evropě. Je to něco, na co bychom měli být hrdí - ničit krajinu dovedou lidé všude na světě, ale takto ji "opravit"? Klobouk dolů!

 

1.jpg

V předchozích čtyřech blozích jsem se zabýval motivem vody v krajině. S laskavým čtenářem jsme lítali nad přirozenými meandry, rašeliništi a prameništi Žďárských vrchů. Vždy si vědomi toho, že podobná místa tvořila páteř genia loci naší krajiny, ale také toho, jak fatálně jsme je dokázali zlikvidovat - z dnešního pohledu prakticky pro nic a za nic. Ve jménu falešné ideologie.

           TYTO NEGATIVNÍ ZMĚNY KRAJINY NEJSOU NEVRATNÉ!

Rekultivace říční a potoční sítě je nejvíc smysluplným činem, který ve vztahu ke krajině můžeme udělat.

 

11.jpg

Podstatná část poldru Žichlínek se rozkládá mimo záběr. V levé části se sice niva zužuje, stále ale kopíruje obnovené meandry.

 

13.jpg

Soutok Moravské Sázavy a Lukovského potoka po vzkříšení. Tradiční podoba běžné krajiny. Železniční násep byl vkomponován do systému hrází. Připomínám, že toto místo je skutečné, opravdu existuje....

 

3.jpg

Rozhodně bych chtěl mít za domem klikatící se říčku a ne betonové koryto, ve kterém voda po deštích šílí.

 

15.jpg


Vraťme vodě alespoň část jejího prostoru, který si stejně nepřestane brát zpátky. Braňme účinně naše životy a majetky před velkou vodou, učme se od přírody, inspirujme se jí, a třeba se nám podaří resuscitovat ducha naší krajiny, kterým je právě voda. Její podoby, tvary, které vytváří, život na ni vázaný - je to investice do kvality našich životů a je to dluh po předchozích generacích.

 

14.jpg

Pokud můžeme, pak musíme!

Tohle nejsou meandry Vltavy na Šumavě, ale poldr Žichlínek. Krajina, kde ještě před pár lety byly jen scelené lány a mezi nimi rovná, betonová strouha, s vodou bez srdce, ale s pamětí.

Petr Krejčí

JardaCHYBA V ČLÁNKU13:043.5.2015 13:04:02
ZipPěkné...18:519.10.2013 18:51:15
Marek TrizuljakDíky za dobrou zprávu17:169.10.2013 17:16:03

Počet příspěvků: 3, poslední 3.5.2015 13:04:02 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy