Pálava - mezi srdcem a nebem

úterý 15. říjen 2013 15:27

Vyznání krajině mého srdce

Ta krajina je mi nejblíž. Blíž než všechny ostatní; asi proto, že je krajinou mého dětství. Znám ji důvěrně a nechávám se unášet domněnkou, že i ona zná mě. Vnímám ji jako navýsost přátelský prostor, jako zem, kde mám část svých kořenů. Beru jako obrovský dar a výsadu, že se v ní můžu cítít jako doma.

Pokaždé, když se tam vracím, rozezní mi to všechny struny duše, až to bolí. Nepopsatelně krásně.

 

1.jpg

Začíná jeden z těch povedených dnů letošního léta. Na Stolové hoře jsem prožil spoustu západů Slunce, tohle je však jeho východ. Se siluetou Sirotčího hrádku a lesknoucí se hladinou třetí Novomlýnské nádrže. Její nehoráznou rozlohu dobře dokumentuje skutečnost, že až se Slunce proběhne letní oblohou a skloní  k západu, bude se v hladině "jezer" shlížet opět.

 

2.jpg

Noční stíny, rozpouštěné ranními paprsky, se nepozorovaně stahují do děr ve skalách, do roklinek a starých zdí středověkých hradů.  Nelze pochybovat, že této krajině vládne Slunce.

 

17.jpg

Na práci ve vinohradu mě bavilo nejvíc to, že celá rodina byla pospolu - vzdor těžké dřině to byla pohoda, každý si dělal ten svůj řádek... všechny "hlavy" vinné révy jsem poznával, měsíc za měsícem, rok za rokem - jako by každá z nich měla svou vlastní osobnost. A spěchal jsem, jak se dalo, občas jsem i nějaký řádek odflákl (což se mi při dalším kopání šeredně vymstilo), jen aby už se jelo domů, na babiččin oběd, po kterém si všichni svorně dávali šlofíka, zatímco já doslova běžel za humna, do pálavských kopečků, lozit po skalách, běhat po stepích.

 

4.jpg

Přišlo mi zvláštní, že nikdo ze třídy neví, jak vypadá kavyl - stepní tráva, udivovalo mě, že dudka chocholatého nebo vlhu pestrou nikdo ze spolužků nikdy neviděl, ani o nich neslyšel, že nikdo z nich nikdy "nekrmil" kudlanku a nechytal otakárky, nestavěl domečky roháčům, že nikdo neměl potuchy, jak chutná čerstvě vylisovaná hroznová šťáva, jak burčák a jak víno - kdykoli se ochutnávaly vzorky, všichni chlapi z rodiny byli u toho - děda, táta, strýc, bratranec, brácha - a neřešilo se, kolik nám je let, vždy nám dali ochutnat úplně stejně, jako sobě. Byl to rituál se zvláštní atmosférou...

 

5.jpg

Bavilo mě Pálavu pro sebe objevovat. Komunikovat s ní... jako dítě jsem si s tou krajinou i povídal - a ona odpovídala - stíny, světlem, vůněmi, zvuky, vánkem. Stala se pro mou fantazii nekonečným prostorem, plným kouzel. Stačí jen sedět, hledět, nemyslet a "přeostřovat".

 

20.jpg

Nikdy jsem nepil lepší víno, než to "naše", nikdy jsem nepotkal krajinu k člověku vlídnější. 

 

21.jpg

Nikde jsem nevnímal tak intenzivně, že to, co vidím, je jen jedna verze toho, co existuje. Pálava, tak jak ji znají turisté, je zpravidla úplně jinou krajinou, než ta, kterou mám zažitou já; přitom jde jen o malý kousek jižní Moravy, kde snad ani nelze zabloudit. Návštěvníky lákají především romantické zříceniny Dívčích hradů (Děviček), Sirotčího hrádku a nevyšší vrchol Pálavy - Děvín. Mnoho jich zavítá i na severní stranu Pavlovských vrchů, k Martince, Trůnu, Špuntu, Soutěsce...

 

8.jpg

Bělostná vápencová bradla Pálavy jsou nejmohutnějšími u nás - zárověň však tvoří naše nejmenší pohoří s jasně definovaným hřebenem. Na malé ploše je soustředěno tolik pozoruhodností, že je téměř škoda tudy jen procházet - vyplatí se zastavit, sednout do trávy (pozor na nepříjemné kožní roztoče!) a zastavit svůj vnitřní dialog: potom lze hledět a vidět. 

 

10.jpg

Za komunistické vlády se po Pálavě prohánělo početné stádo koz bezoárových, dovezených a vysazených zde pro potěchu politických špiček - lovit sem jezdil i Fidel. Cizokrajné kozy s mohutnými rohy ale devastovaly vzácnou teplomilnou vegetaci, doslova pustošily ty nejcennější lokality. Proto byly vy 90. letech odchyceny a převezeny do zoologické zahrady. Přitom pastva obecně je pro Pálavu životodárná; po dlouhých letech se ji podařilo obnovit - na svazích se znovu pasou ovčí stáda a v okolí skal tradiční plemena koz.

 

12.jpg

Louky pod skalami Soutěsky se znovu začaly kosit, z některých míst konečně zmizely náletové dřeviny (zejména borovice černá tropí neplechu). Pálava ožila v rytmu tradičního hospodaření, které se okamžitě odrazilo na zvýšení počtu všech kriticky ohrožených druhů rostlin a živočichů, pro něž je Pálava často jediným místem výskytu u nás nebo přímo lokalitou jejich nejpočetnějších populací nejen v ČR, ale v některých případech i v rámci střední Evropy.

 

15b.jpg

Skalní i drnové stepi, lesostepi, jsou domovem tolika vzácných druhů, že nemá smysl je vyjmenovávat. Ono vlastně není ani důležité o nich vědět, abychom mohli sílu Pálavy a její bohatství docenit. Nespočívá totiž vůbec jen v těchto evidovatelných položkách, naopak: ta krajina je natolik jiná, osobitá, neopakovatelná a těch druhů se v ní vyskytuje tolik, že bohatě stačí vnímat to vše jako celek, od detailu, po krajinná panoramata.

 

18.jpg

"Zlatá" minuta pod Špuntem. Tohle umí rozptýlené světlo (barva skal je čistě bílá). Stojíme pod největší skalní stěnou Pálavy, Martinkou. Z jejího vrcholu v pradávných dobách odpadl kus skalní věže a zabodl se do země při jejím úpatí. Vznikla tak miniaturní soutěska. Po dalších x tisíci letech se z Martinky odlomil další obří balvan - ten se však v soutěsce zaklínil, čímž vznikla nepravá skalní brána. Je tam dodnes, říká se mu Špunt. 

 

25.jpg

26.jpg

27.jpg

Pro mě je to nejtemnější místo Pálavy, kontrast k její veselosti. Míří k němu většina turistů, já se mu vyhýbám. Nic zlého se mi tam nikdy nestalo, ale své intuici důvěřuji. Nezapomínejme, že se nacházíme v nejdéle nejsouvisleji osídlené oblasti u nás (o čemž svědčily mj, nálezy z Turoldovy jeskyně, kterou zcela pohltil vápencový lom. Byla tím odkryta jiná jeskyně, Na Turoldu - moc hezký blog o ní má Petr Zip Hájek - http://petrhajek.bigbloger.lidovky.cz/c/364632/Fotoblog-Kamenna-ZOO.html ).

Kolik jen všelijakých dějů se kolem těchto skal prohnalo...

 

7.jpg

Poprvé se vznést nad známá místa... Jako dítě jsem věřil legendě o Sirotčím hrádku, protože úžasně zapadala do toho, co jsem v krajině vídal. Na Dívčích hradech sídlily tři sestry. Zlé sestry. Byly tak strašně zlé, že za své hříchy zkameněly - ve svahu pod Děvičkami najdeme tři mohutné bílé skalní věže - Tři panny. Siroty, které po nich zůstaly, byly novými majiteli Děviček odsunuty na Sirotčí (též Růžový) hrádek.

 

22.jpg

Skutečnost je prozaičtější. Děvičky (vlevo nahoře) i Sirotčí hrádek byly, spolu s Neuhausem, po kterém u Martinky zbyly už jen nepatrné zbytky, součástí důmyslného středověkého strážního systému. Z převážné části dřevěné hrady pobořili v polovině 17. století Švédové - jen "díky" jim máme dnes tolik zřícenin.

 

15a.jpg

Ani tak negativní změna krajiny, jakou jsou Novomlýnské nádrže, nedokázala Pálavu zbavit schopnosti čarovat. Sice už vím, že žádné tři zlé sestry neexistovaly, ale jinak si svůj dětský pohled na krajinu uchovávám, hýčkám. Je zdrojem neskutečného bohatství a radosti z toho, že svět kolem nás jednoduše je kouzelný. Jen si ta kouzla musíme umět "vysedět", odžít a prožít.

 

16.jpg

Každá CHKO či národní park mají svůj znak. V něm bývá schematicky znázorněný symbol toho kterého kraje. Někde je to květ pro danou oblast typické rostliny, živočich,  jinde je to silueta krajiny. Pálava má ve znaku tento strom. Tento konkrétní exemplář dubu pýřitého, nebo-li šípáku. Zakrslý, starý solitér, shlíží do korun nejrozsáhlejšího komplexu lesostepí a teplomilných lesů u nás, Milovického lesa. Odtud sem po celé jaro a léto zalétá dudek chocholatý. Stvrzuje výjimečnost exotické tváře jihomoravské krajiny.

 

13.jpg

Znakový šípák je na této fotografii vlevo, na vrcholku skalní stěny Soutěsky, hned vedle nejvyšší skalky, která je našemu pohledu zároveň nejblíž. Od šípákového lemu za ním jej dělí další soutěska, skalní průsmyk. Nad nejvzdálenějšími skálami, vlevo nahoře, se Děvín rozbíhá do svých nenapodobitelných stepí:

   http://petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz/c/286613/Divukrasny-Devin-Palava.html 

 

9.jpg

Sirotčí hrádek je pro svou snadnou dostupnost z Klentnice asi nejčastějším cílem výletů. A i to většinou stačí k tomu, aby byl jednodenní návštěvník z Pálavy nadšený.

 

23.jpg

V magických okamžicích, na dně Soutěsky, pod skalami, ze kterých shazovali pravěcí lidé mamuty, může člověk ležet v hebké trávě, civět za hlavu a jen zírat. Taky lze přemýšlet nad původem záhadných tzv. Jüttnerových jam, jimiž jsou skály členěny (nejde o důsledek krasového zvětrávání, jejich původ je z vědeckého pohledu mnohem zajímavější). Anebo - pokud trefíte tu magickou chvilku - se můžete odlepit od země a nad Soutěsku vzlétnout, protože to potom se vše chápe mnohem snáz.

 

19.jpg

Bělavé, téměř čisté vápance Pálavy, mají svůj původ v korálovém tropickém moři druhohor. Třetihorní vyvrásnění Karpat si zkamenělý útes narazilo na záda, vyzdvihlo a smýklo s ním tak, že z něj vytvořilo skalní kru. Bradlo.

 

3.jpg

O tomto pohledu jsem vždycky věděl - cítil jsem tu kru, vnímal i ze země (ohavný vysílač na vrcholku se mi do záběru záměrně nevešel). Její náznak jsem hltal při pohledech z protějších vrcholů, stokrát jsem snil o tom, vidět ji tak, jak ji vidí ptáci... Děvín vůbec není jen tak ledajaký kopec! 

 

6.jpg

...a teď, prosím, nerušit... Jsme tam! Kouzelná chvilka - na fotografii díky jemnému HDR, v krajině díky tomu, že je uvnitř ticho. Z moře nížiny dyjského úvalu se vynořuje hřbet Pálavy, jako by to byl veleještěr. Na jeho hrbu je nejlíp na světě.

 

15.jpg

Šššš...

 

24.jpg

Na druhé straně dne. Je to totéž slunko, jako ráno, ve stejném ornžovo - rudém župánku, nad toutéž údolní nádrží (Nové mlýny I)... Jako špatný vtip se tam připletly chladící věže Dukovanské elektrárny (50 km vzdušnou čarou).

 

Večery na Pálavě jsou nejkrásnější. To už ale lidé směřují spíš do sklípků, než do kopců. A dobře jim tak.

 

11.jpg

Věřím v Pálavu.

Petr Krejčí

Karel DrábekJste klikař08:4719.10.2013 8:47:28
Milan JirásekHezké ráno.07:3619.10.2013 7:36:20
F. NeradPálavou na Vaše zdraví12:3517.10.2013 12:35:52
AndreaMoc pěkné fotky23:4916.10.2013 23:49:23
Ivana F.Moc krásné jsou Vaše příspěvky,17:2416.10.2013 17:24:13
VJPod Pálavou žiju15:5116.10.2013 15:51:53
M.P.Já už si zakazuji Vám psat14:3416.10.2013 14:34:04
Vašek VašákMoc se vám to povedlo, pane Krejčí08:5616.10.2013 8:56:25
Lukas BenesNadhera!23:0515.10.2013 23:05:24
matkaNakukuju21:4715.10.2013 21:47:33
MirekJako člověk, který trošku fotí21:3315.10.2013 21:33:35
Marek TrizuljakKrásné vyznání!21:1515.10.2013 21:15:58
ZipPane Varguliči, já jsme ostuda,19:5515.10.2013 19:55:17
Lída V.Pálava! Už jméno je krása,19:4515.10.2013 19:45:36
jariPane Petře Krejčí,18:5815.10.2013 18:58:26
janvargulič..to byly časy..18:3915.10.2013 18:39:44
Svatava:-) :-) :-)18:3615.10.2013 18:36:30
ZipKrásné...17:4115.10.2013 17:41:18
La.MichaelaKrása.Posílám veliké díky.17:1015.10.2013 17:10:48

Počet příspěvků: 19, poslední 19.10.2013 8:47:28 Zobrazuji posledních 19 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy