Česká "Kamčatka"

čtvrtek 2. leden 2014 09:16

Všechna ta zažitá turistická přirovnání částí naší krajiny k cizokrajným lokalitám značně pokulhávají - České Švýcarsko, Česká Kanada, Moravská Sahara, Hanácké Benátky, Středoevropská Amazónie... pro sebe jsem před pár dny objevil dokonce Českou Kamčatku...

Romantické přívlastky, které jsme různým koutům naší země dali, zpravidla odrážejí spíše naivní představu o podobě vzdálených krajin, než skutečnou podobnost s nimi. Přesto se jistě každému někdy stalo, že si na tom kterém místě v Čechách či na Moravě pomyslel: "...tady to vypadá jako..."  Osobně na konec nejraději dosazuji Itálii. Je-li u nás v krajině či v sídlech něco, jako v Itálii, je to zpravidla vůbec to nejlepší.

     Nikdy si v Labských pískovcích nepřipadám, ani vzdáleně, jako ve Švýcarsku. Ve snu by mě nenapadlo vidět v Litovli Benátky, v Olomouci Řím a v Kroměříži Atény... Moravské váté písky mají do Sahary asi stejně tak daleko, jako "Mapa Republiky" na úbočí Luční a Studniční hory do skandinávských ledovců...

 

DSCF1573a.jpg

Pokračuji tam, kde jsem minule skončil... rozhodně musíme sejít k tomu kostelíku, ale ještě mnohem víc mě láká krajina za ním, Milešovské Středohoří. Máme namířeno na jedno velmi speciální místo, zcela ojedinělé v rámci celého Středohoří, ale copak to jde, spěchat dolů, když je zrovna tak nádherné světlo, které si s krajinou kuželů hraje na schovávanou...?

 

DSCF1548a.jpg

 

DSCF1618a.jpg

Tentokrát jsme ale odhodláni nepropadnout tomu prvnímu krajinářskému plánu, a chceme vstoupit do interiéru krajiny, jakkoli to přímo volá po tom vyběhnout na holý kopec a být jen na něm. Své kroky nesvěřujeme jen značeným stezkám, využíváme různé staré pěšiny, lesní cesty, zapomenuté úvozy... a jen díky tomu potkáváme...

 

DSCF1624a.jpg

..."praotce" zdejší doubravy. Jakoby o něm ani nikdo nevěděl. Výrazně mladší a menší duby jsou například i v rámci národních přírodních rezervací označeny jako stromy památné.

Slunko rychle spěje k obzoru, zatímco my kvůli tomu už celkem spěcháme, abychom vůbec něco z toho unikátního místa viděli...

 

DSCF1639a.jpg

Pod Milešovským zámkem už je kraj ponořen do stínu Země, zatímco Milešovka bude jako maják zářit ještě několik desítek minut.

 

DSCF1641a.jpg

Ne. Tak tohle zcela určitě nemůže evokovat Kamčatku. Středohoří je prostě Č(č)eské, jako poleno. K našemu cíli zbývá zhruba kilometr. 

České Středohoří je téměř výhradně krajinou kulturní, s výjimkou ostrůvků primárního bezlesí na skalních a suťových stanovištích se jedná o území čistě zemědělského charakteru, s dominujícícím ovocnářstvím, vinohradnictvím a pastevectvím.

 

DSCF1660a.jpg

Z původních lesů se dochovaly pouhé fragmenty, dnešní lesy jsou vesměs druhotné. Jedním takovým zbytečkem podhorské staré bučiny jsme se dostali až k vytouženému cíli naší cesty.

 

DSCF1675a.jpg

Některé zdroje uvádí, že se jedná o jediné rašeliniště Českého Středohoří. Není se co divit, v tak členité krajině se voda na jednom místě sotva udrží... jinde se dočtete, že je největším rašeliništěm Českého Sředohoří, přičemž dvě zbývající jsou opravdu malinkaté enklávy pod Sedlem a teprve nedávno objevená rašelina na vrchu Matrý (sám to nechápu, že "teprve nedávno"... copak jsme někde na Kamčatce?)

Stejně tak se prameny rozcházejí v původu a způsobu vzniku rašeliniště Březina. Některé jsou si jisté tím, že dvě současná živá rašelinná ložiska s otevřenou vodní plochou jezírka vděčí za svůj vznik ohromnému sesuvu, který z, do té doby celkem strmého, údolí udělal ideální rovinu. Jiné uvažují o důsledku činnosti člověka - možná tady někdy chtěli vybudovat rybníček, možná tu i býval... 

 

DSCF1666a.jpg

Ono je to ale nepodstatné, když stojíte na břehu rašelinného jezírka, které je skutečně v této oblasti jediné, v zádech máte dvousetletou bučinu a před sebou...

 

DSCF1659a.jpg

... jakousi obří, rudnoucí sopku, která jakoby se zvedala přímo z toho močálu... S přimhouřenýma očima to vypadá skoro jako Milešovka...

 

DSCF1656a.jpg

Nikdy jsem na Kamčatce nebyl... a nevím, proč mi to na tomto místě tak naskočilo, ale já se tam tak skutečně cítil: nekonečné močály, bukové lesy s břízami a Ključevskaja do toho :-)

 

DSCF1655a.jpg

 

DSCF1649a.jpg

Inkoustové jezírko... nebo ropné...  no copak je tento pohled od nás? Kdo kdy slyšel o rašeliništi v Českém Středohoří, o opravdovém, živém, s masožravkama na březích i pod hladinou (rosnatky a bublinatky)

 

DSCF1667a.jpg

 

DSCF1661a.jpg

Mráz, který nad rašeliništěm seděl snad po celý slunečný den, dotvářel atmosféru soumraku, ve kterém se už i Milešovka začínala rozpouštět. Silná chvíle, vedená intenzivním pocitem rozlehlosti a panenskosti krajiny, jakkoli s vědomím toho, že civilizace je doslova za humny. Důležitý je právě ten dojem, jakým na sebe krajinu necháme působit... bez myšlenek, bez definování. V tom je naše krajina velkoryse vstřícná.

 

DSCF1676a.jpg

Z lesa nás vyhnala tma. Po celou dobu se nad našimi hlavami utvářely nahodilé spojnice aerosolových drah, jako by letadla létala jen kvůli dotvoření už tak božského obrazu nebe...

 

DSCF1678a.jpg

Jsme přesyceni dojmy ze dne, který byl příliš krátký. Ocitli jsme se na malou chvíli na malém prostoru, kde se dala prožít "nekonečnost" světa. Není podstatné, že to byla iluze - všechno kolem jí ve své podstatě je.

 

DSCF1680a.jpg

Konec prosince 2013, České Středohoří

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora