Krajinou keltů, strání a myslivců

středa 8. leden 2014 10:02

Hlava Kelta

Krajinou nejvýznamnějších nálezů keltského osídlení je u nás bezesporu Džbán. Krajina, pro oppida jako stvořená, krajina tabulových plošin, jejímiž jedinými dominantami jsou rozsáhlé, botanicky i krajinářsky velmi hodnotné, stráně s bohatou historií.

Koho zajímá dávná historie, zejména ta keltská, přijde si ve Džbánu na své. Kounovské kamenné řady, několik po krajině roztroušených menhirů, včetně těch nejznámějších (Kamenný pastýř u Klobuk, Slavětínský menhir, menhir u Dobromyšle atd.), oppidum u Stradonic (jiné Stradonice, než ty proslavené nálezem pokladu zlatých a stříbrných mincí) a spousta jiných střípků paměti Krajiny na dobu Keltů.

Kromě kulturních, historických hodnot, oplývá zdejší krajina mimořádnými hodnotami přírodními. Často se tyto dvě kvality prolínají, jako třeba v případě přírodní rezervace Louky v oboře Libeň.

 

DSC_1442a.jpg

Ne vždy je dobré světlo a  příjemné počasí, ale na procházku po stopách Keltů se takové pošmourno, až sychravo, náramně hodí. Tedy... jak sami vidíte, procházka je silně nadnesené slovo - leda by se jí dalo označit obcházení obory a načuhování přes plot... navíc pod proudem.

 

DSC_1449a.jpg

Nádherné louky jsou určeny výhradně pro občany s mysliveckou příslušností... ti si mohou v oboře nejen zastřílet, ale i posedět na lavičkách v parkově vyhlížející krajině, dopřát si tam piknik, zkrátka jen oni mohou dovnitř.

 

DSC_1452a.jpg

Za novým plotem skončilo i označení chráněného území - včetně po informační tabule, které si tak můžete prostudovat pouze s dalekohledem v ruce anebo jste-li ostříž... 

 

DSC_1446a.jpg

Jiné cedule jsou umístěné mnohem vstřícněji - jejich text nelze přehlédnout. Jistě, tak někde asi ty daňky nebo co chovat musíme (kolikrát za život si v krámě koupíte dančí maso... kam vůbec všechno to maso z ulovené zvěře jde?), ale nemáme dost jiného prostoru, než přírodní rezervaci a kulturní památku?

 

DSC_1441a.jpg

Proč by se fořt trápil s tím, že zpoza plotu nelze přečíst ani panely naučné stezky?

Louky v oboře Libeň jsou pozoruhodným fenoménem. Spojují mokřadní lokality se společenstvy tzv. bílých strání, to znamená teplomilnými, vázanými na specifické půdy. 

 

DSC_1458a.jpg

Vzácná společenstva bílých strání nalezneme ve starém sadu, rovněž za plotem. Na nějaké kochání se ale rychle zapomeňte. Jste neustále ve střehu - i nás z obory dalekohledem sledovali myslivci, jako bychom snad rušili jejich klid, jako bychom snad chtěli narušit jejich výsostný prostor... člověk už jen čeká, že ho zastřelí, buď jako škodnou nebo jako domnělého daňka... nic příjemného tak ani tak.

 

DSC_1448a.jpg

Mnohem závažnější je však skutečnost, že zatímco obyčejní lidé nemají šanci prohlédnout si jednu z nejvýznamnějších a nejzajímavějších keltských památek na našem území, snad aby ji nerozšlapali, oborní zvěř po ní běhá bez omezení...

Jak je psáno na cedulce, tady byl nalezen jeden z nejslavnějších artefaktů keltské kultury, plastika hlavy, známější ve světě ještě víc, než Věstonická Venuše. Něco hodně extra.

 

DSC_1443a.jpg

... Obora ukrývá jedno z nejdůležitějších kulturních center Bojů... bezohledně zarostlá a neudržovaná památka, která přečkala tisíce let, by přitom všude v civilizovaném světě byla cílem nejen školních výletů, jako jsou třeba Mikulčice. Máme ojedinělou příležitost zahlédnout alespoň část rozsáhlého zbytku "keltské vesnice"...

 

DSC_1444a.jpg

Nejdřív nás zaujmou rozsáhlé, nevysoké valy... kdybychom je odlesnili a podívali se na ně z výšky, viděli bychom pravidelné mnohoúhelníky, které se sbíhají k centrální vyvýšenině.

 

DSC_1445a.jpg

Přes dva tisíce let staré pozůstatky keltských staveb sice nepůsobí nijak monumentálním dojmem, přesto na nich lze bytostně vnímat dávné děje, jsou jednou z nejčitelnějších vzpomínek na dané období u nás.

 

DSC_1447a.jpg

Tam nahoře teprve začíná to hlavní naleziště, ale neriskujte to. Zkrátka zapomeňte jak na Kelty, tak na krásné rozkvetlé louky, i na půvabné lesní rybníčky... tahle krása a hodnota je určená právě jen těm myslivcům. 

 

DSC_1453a.jpg

K největšímu rybníku se lze dostat po červené turistické stezce; a jsme vděčni alespoň za tu možnost představit si, jak pěkné to musí být za tím plotem (mimochodem zjevně celkem nákladným).

 

DSC_1455a.jpg

Protější břeh už je nepřístupný.

 

DSC_1457a.jpg

Rybník u obory Libeň je tím jediným kouskem cenného území, kam lidé mohou.

Může nás to mrzet, může se nám to zdát nepochopitelné, vůči předkům neuctivé, nekulturní, ale sotva s tím něco zmůžeme - hajní už dávno nejsou pouze pány lesa...

 

DSC_1397a.jpg

Naštěstí je obora, díky rozlehlosti Džbánu, jen jeho malou součástí. Zdejší krajinou lze jinak procházet dosud volně, i když většina starých cest a pěšin byla v 2.pol. 20.stol. socialistickými zemědělci rozorána, stejně jako většina mezí a remízků.

Zůstaly typické džbánské stráně, významné krajinné prvky, které tentýž komunistický "hospodář" nechal zarůst nálety; z krajiny tak vymizely mnohé vzácné druhy, kdysi pro ni typické. Dnes se pomalu přistupuje k jejich obnově, například Milská stráň se odkřovuje ve velkém a příkladně. Starají se o to, za statisíce, vybrané zahradnicko-krajinářské firmy; i když k její "údržbě" odjakživa bohatě stačily ovce.

 

DSC_1384a.jpg

Výhled z Milské stráně na protější svah a roviny na jeho temeni odhaluje geomorfologickou podstatu Džbánu: jsme skutečně v pozoruhodné krajině rozlehlých opukových plošin, členěných podobnými údolími na jednotlivé podcelky. 

 

DSC_1375a.jpg

Před takovými dvaceti lety bychom z toho místa neviděli nic. Vše bylo zarostlé svídou a šípkem. Neproniknutelně. Zpustlé, zanedbané krajině se podařilo vrátit její ztracenou tvář i bohatství - díky nadšeným ochráncům, kteří ji vlastnoručně vyklestili a dál se o ni starali.

 

DSC_1378a.jpg

Na konci loňského roku proběhla další etapa odkřovení lokality; je naděje, že už letos zjara bude do kraje Milská stráň doslova zářit osvobozeným bylinným podrostem.

 

DSC_1371a.jpg

Teď v zimě si můžeme o pestrosti květeny Milské stráně udělat představu pouze z odkvetlých a uschlých stvolů vstavačů, které ještě nepoložil sníh ani mráz, nebo ze suchých čistců německých (na obrázku), což je kriticky ohrožený druh naší flóry, který má na Milské svoji nejpočetnější populaci.

 

DSC_1391a.jpg

Hranice mezi udržovanou strání a neudržovanou je naprosto zřejmá... 

 

DSC_1389a.jpg

Stráněmi se dřív proplétaly úzké pěšiny a kozí stezky; děti, jdoucí ze školy domů, si mohly vybrat, kterou variantou cesty ten den půjdou, kolem kterého kamene, stromu... každý věděl, že dole rostou prastaré odrůdy švestek, o něco výš špendlíky a ryngle, pak jabloně, plodící malá jablíčka, která ale vydrží celou zimu jako čerstvá, až úplně při vršku ořešáky, mišpule a třešně. Někdejší sady s dnes už vzácnými odrůdami ovocných stromů se po letech znovu nadechly - kupodivu jich přežilo překvapivé množství, takže na podzim si zde mlsný jazyk přijde na své.

 

DSC_1396a.jpg

Vesnička Milý by se snad ani jinak jmenovat nemohla... Shluk malých chaloupek v závěru údolí je malebný, evokuje lidskou pospolitost, význam sousedství, sdílení a společně odváděné práce (třeba právě na stráni).

 

DSCF1309a.jpg

Těch strání je ve Džbánu skutečně mnoho. Jedna z nejhezčích je Hlinská stráň (také viz. nedávný fotoblog).

 

DSCF1323.jpg

Ta kompletnímu  zakřovení unikla zatím jen díky požáru před pár lety, nikdo se o ni nestará, nikdo ji nekosí, nespásá (i když v okolí jsou ovčí stáda - státní ochrana přírody raději vyplatí statisíce za kosení firmám z druhého konce republiky, než aby se s místními pastevci domluvila na jediném účelném a smysluplném postupu - návratu k pastvě).

 

Dřínovská stráň, Malíkovická stráň, Pochvalovská stráň, Velký a Malý štít... a dalo by se jmenovat dál. 

Jedna z těch strání je mi ale něčím obzvlášť blízká. Před pár lety jsme, po dohodě s majitelem (odměnou nám byl jen dobrý pocit z užitečné práce), odkřovili zarostlou starou třešňovku. Dnes patří k nejpozoruhodnějším lokalitám výskytu vstavače nachového u nás. Nechali jsme se tímto úspěchem motivovat, a zároveň jsme se inspirovali na příkladu Milské stráně. 

 

DSC_1624a.jpg

U jedné džbánské vesničky si vesničané nechali zarůst téměř celé okolí. Místo prosvětlených, rozvolněných sadů, dnes vesnici obklopuje džungle křoví. Na místní stráni se i v tom hustém porostu stále drží populace vstavačů a jiných chráněných druhů. Vyhledali jsme opět majitele pozemku, získali jejich souhlas k mýcení (byli nadšení!), které už po čtyři dny probíhá. Odhalují se nové pohledy do kraje, stráni se vrací lesk.

 

DSC_1616a.jpg

Kdyby se práceschopným nezaměstnaným dala podobná práce, pak se zabijí dvě mouchy jednou ranou - nezaměstnaných by ubylo (je to celkem fuška, to mýcení) a krajina by se po letech mohla nadechnout...

Mimochodem to první, na co jsme narazili, byl posed, zatlučený mnoha hřeby na několika místech do živého dubu - jednoho z mála původních pamětníků ještě nezarostlé stráně... ale myslivce už nechme být, třeba také jenom nevědí, co činí. A ne všichni jsou stejní, pochopitelně...

 

DSC_1620a.jpg

Nízká oblačnost, vyplňující džbánská údolí, jen zvýrazňuje horizontální poskládání zdejší krajiny, která nemá jiných dominant, než právě jen strání.

 

DSC_1632a.jpg

Počasí krajinu proměňuje v mnoha ohledech, tím spíše krajinu na první pohled celkem fádní. Zatímco konec roku byl na stráni u Líského spíše ve znamení mlh, nový rok začal pěkně zvesela...

 

DSC_1678.jpg

Tentýž sloup v popředí, tatáž víska a před ní prameniště s vrbami, které už jako by  nabíraly mízu do korun stromů, odkud se zjara hodlají zazelenat.

 

DSC_1634a.jpg

... divadlo pokračuje... inverze se snaží protlačit a zhustit se dolů, do údolí.

 

DSC_1650a.jpg

Ale sluníčko ji neustále popichuje, jako by se cítilo na víc, než jen na suchou a teplou zimu, jako by si troufalo i na podzim s jeho inverzemi! 

 

DSC_1633a.jpg

První část odkřovení stráně máme téměř za sebou. Vlevo dole je vidět okraj hromady pokácených náletů, napravo od něj odměna za odvedenou práci - nový výhled se, snad ze studu, cudně halí do zneviditelňujícího závoje...

 

DSC_1676.jpg

Pár dní na to (včera) vzlétly z úlů včely, jako by se nechumelilo, a z dolíků mlha a my viděli, že vidíme mnohem víc a dál, než předtím.... 

 

DSC_1672.jpg

...a že i kdosi naproti pálí stařinu nebo možná taky klestí nějakou mez...

 

DSC_1651a.jpg

Až bude stráň vyčištěná, podám o tom zprávu... budeme sledovat, co se začne dít s podrostem, které z původních druhů si rozvzpomenou na svou přítomnost zde. Jelikož se jedná o přirozený nálet, bez umělé výsadby či jiného zásahu člověka, je velká naděje, že zde po letech znovu vykvetou...

 

DSC_1639a.jpg

... šalvěje, divizny, vstavače, mochny, bělozářky, čistce, pěchavy... 

 

DSC_1635a.jpg

Všichni ti souputníci životů našich pradědů a prabáb; všech, co žili na vesnici. Možná nám pomůžou rozvzpomenout se na to, co nám prostřednictvím naší krajiny předkové předali. Je to jako bychom dostali darem hodobóžový porcelán po prabábě a nevěděli, na co se které kousky z Míšně používají, a tak v nich z blbosti tančíme, dokud nezbyde jen prach...

 

DSC_1673.jpg

Když vidím, kolik práce udělá jen pár lidí, tak to vidím v barvách... Věřím, že to má smysl, pečovat i o tu krajinu, kterou přímo neobhospodařujeme. Má smysl se vracet k tradicím, jako jsou chov a pastva, ale i ke každé, která vede lidi k pospolitosti, k tvůrčí pospolitosti - taky váš dědeček nebo babička měli ve zvyku vysedávat někde na lavičce s vrstevníky a kafrat? Takhle se dřív scházeli na návsích a v hospodách a při různých posvíceních všichni... den co den, po práci... spolu. 

K čemu televize, když máme sousedy?

 

DSC_1460.jpg

Každé takovéto běžné zákoutí z naší krajiny je ve své podstatě zpustlou verzí někdejších mezí a strání. Ve Džbánu je ale téměř vždy příslibem něčeho mimořádného. Rovina se láme dolů, do nížin a údolí, aby se na druhé straně vyhoupla v tu samou rovinu. Ale ten zlom - ty stráně - ty stojí za to poznat. Neslibují nic extra prvoplánově, zato ale jsou tak různorodé a je jich tolik, že by si z nich jistě každý vybral stráň podle svého gusta. 

Foceno na konci roku 2013 a na začátku  roku 2014

Petr Krejčí

Eva ŽaláPloty jsou čím dál bytelnější ...23:358.1.2014 23:35:45
ZipOpět skvělé...19:538.1.2014 19:53:43
Karel DrábekMarek:15:388.1.2014 15:38:07
Marek TrizuljakPer-Kelt, neboli perkelt15:198.1.2014 15:19:36
janvargulič..Ideální po roštěnce..13:248.1.2014 13:24:05
Marek TrizuljakKrásný blog12:308.1.2014 12:30:55
KozelObdivuji Vas smysl pro kompozici.11:118.1.2014 11:11:08
Míra P.Tak to je moc10:528.1.2014 10:52:01
Vašek VašákPěkné,10:508.1.2014 10:50:14
Karel DrábekBejvávalo...10:288.1.2014 10:28:02

Počet příspěvků: 10, poslední 8.1.2014 23:35:45 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Petr Krejčí

Petr Krejčí

Česká krajina a lidé v ní

Nezávislý...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy